John Taylor, profesor ekonomie na Stanford University, byl ještě před ohlášením dalšího kola kvantitativního uvolňování (QE) proti tomuto kroku. QE podle něho nepřinese snížení nezaměstnanosti, nemělo by se ani nazývat stimulem. Navíc sebou přináší velká rizika. Namísto QE by podle profesora ekonomice pomohlo snížení nejistoty v oblasti daní, za skutečný stimul by považoval dohodu na nezvyšování daní. Monetární politika, která ekonomiku zaplavila likviditou, se v tomto bodě „nezdá příliš produktivní“.
Nejlepší stimulací by byl podle Taylora závazek nezvyšování daní v budoucnu, efektivní by bylo i odložení tohoto zvýšení. V tuto chvíli daně představují riziko a není jasné, „co se stane v Kongresu“. Fed se přitom svými současnými kroky také přibližuje fiskální oblasti, „dělá více než pouhou monetární politiku“. To má profesor za velmi neobvyklé a je jasné, že za to bude následovat kritika.
Taylor uvedl, že podle jím vytvořeného pravidla na stanovení výše sazeb v ekonomice leží v současné době sazby přibližně na odpovídající úrovni, „mohly by být i o něco výš“. Rozhodně ale neplatí, že by měly být nižší. Někteří hovoří o tom, že by sazby měly být na úrovni -4 %, což je argumentem pro další QE; Taylor ale s tímto názorem nesouhlasí. Celkově by podle něho ekonomice prospělo, kdyby byla monetární politika založena na pravidlech, QE2 ale na pravidlech založeno není, představuje naopak „vysoce neobvyklou intervenční politiku“.
Taylor míní, že existuje reálná možnost, že Fed nakonec neprovede nákupy dosahující ohlášeného objemu 600 miliard dolarů. V tento výsledek podle svých slov i doufá. Přispět by k němu mohli noví členové FOMC, i když „pár dalších nesouhlasných hlasů možná mnoho nezmění“.
(Zdroj: Bloomberg)