Walter Bagehot, který v devatenáctém století působil jako editor the Economist, centrálním bankám radil, aby během krize volně půjčovaly proti dobrému kolaterálu. V tuto chvíli centrální banky volně půjčují, kde je ale ta část o „dobrém kolaterálu“?
Toby Nangle z Baring Asset Management právě dokončil krásně apokalyptickou analýzu týkající se ECB a Irska. Je dobře známo, že irské banky si během krize od ECB půjčily velký objem peněz, poslední odhady hovoří o 130 miliardách eur. I po snížení ratingu agenturou S&P má však irský dluh stále rating A. To umožňuje irským bankám poskytovat kolaterál s minimálním diskontem. Pokud by však rating irských dluhopisů byl snížen na úroveň BBB, či pokud by irská vláda přestala garantovat bankovní dluh, tento diskont by vzrostl ze současných 3 – 6 % na 10 – 30 % nebo ještě více.
Pokud by to ohrozilo likviditu bank, ECB by zůstal kolaterál. Nangle odhaduje, že jeho skutečná hodnota by v takové situaci mohla být jen 40 centů na každé euro, což znamená ztrátu ve výši 78 miliard eur. To je shodou okolností velikost kapitálu ECB. Ta by tak zkrachovala a bylo by třeba ji rekapitalizovat.
Jde nepochybně o extrémní scénář. Nicméně ukazuje na nebezpečí, které na naší současné cestě panuje. Špatné dluhy se přesouvají z jednoho na druhého, od privátních investorů na banky a z komerčních bank na banky centrální a na vlády. Pravděpodobnost jejich splácení se tím nezvýší. A centrální banky nejsou schopny absorbovat ztráty donekonečna.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)