V listopadu Fed začal s novým programem kvantitativního uvolňování (QE), v jehož rámci nakoupí vládní dluhopisy za 600 miliard dolarů. Tím o 600 miliard zvýší objem peněz v ekonomice. Zastánci tohoto kroku se domnívají, že je klíčový pro snížení nezaměstnanosti a podporu oživení. Kritici věří, že jde o první krok směrem k nekontrolovatelné inflaci, devalvaci dolaru a obchodní válce. Pravdu nemají ani jedni.
Všechny uvedené argumenty padají s jedním prostým faktem: Nyní, když jsou krátkodobé sazby v podstatě nulové, představují peníze a krátkodobé dluhopisy vlastně jedno a to samé. Banka může držet rezervy u Fedu, z kterých plyne úrok 0,25 % - to jsou peníze, o kterých mluvíme. Nebo může držet krátkodobé dluhopisy, které lze velmi snadno koupit a jejichž výnos činí také 0,25 %. Bance je evidentně jedno, které aktivum vlastní. Z tohoto důvodu Fed nakupuje dlouhodobé dluhopisy. Ví totiž, že nákup krátkodobých dluhopisů výměnou za rezervy nemá vůbec žádný efekt.
Pokud ale výměna peněz za krátkodobé dluhopisy opravdu nemá žádný efekt, znamená to, že dávat bankám více peněz je to samé, jako jim dávat více krátkodobých dluhopisů. Vše, co QE dělá, je změna doby splatnosti vládních dluhopisů vlastněných privátním sektorem. A jak pravděpodobně zní, že vysvětlení vysoké nezaměstnanosti je následující: „Hlavní problém představuje struktura splatnosti vládních dluhopisů. Kdyby tak ministerstvo financí vydalo o 600 miliard dolarů více krátkodobých dluhopisů a ne tolik pětiletých. Nezaměstnanost by nebyla tak vysoká. Je dobře, že Fed tuto chybu může napravit.“
To je samozřejmě absurdní. Bankovní systém je plný likvidity. Dříve banky držely kolem 2 miliard dolarů rezerv, nyní se jedná asi o bilión. Když nepůjčily tento první trilión, proč by půjčily dalších 600 miliard dolarů? Je to jako s olejem v autě. Když je ho málo, motor se zadře. Když je ho dost, auto nepojede rychleji, když ještě dolijeme. Týká se to oživení ekonomiky i inflace.
Ano, máme hodně zkušeností s tím, že hodně peněz vede k inflaci. Ty ale pocházejí z doby, kdy sazby nebyly na nule a lidé se snažili nové peníze utratit. V současné situaci je tato zkušenost irelevantní. Pokud se inflace a krátkodobé sazby zvednou, Fed může celou operaci otočit během jednoho dne. QE ale není bez rizika. Krátkodobý dluh zvyšuje zranitelnost ze strany špatných zpráv. Pokud by dluh byl dlouhodobý, jeho cena by v případě krize klesla, ale byl by čas na obnovení solvence. Krátkodobý dluh ale musí být refinancován, stalo by se tudíž to, co v případě Řecka. QE také odvádí pozornost od skutečných problémů v oblasti mikroekonomické, daňové a regulační.
Uvedené je výtahem ze „Sense and nonsense in the quantitative easing debate“ autora Johna H. Cochrane.
(Zdroj: VOX)