Obecně se předpokládá, že klíč k ekonomickému úspěchu představuje vzdělání. Faktem je, že v USA od roku 1990 pozorujeme růst zaměstnanosti v segmentu pracovních míst s vysokými platy i v segmentu s platy nízkými. Segment se středně vysokými platy, na který se obyčejně spoléhá v souvislosti se silnou střední třídou, však zůstává pozadu. A tato díra ve středu příjmového spektra se rozšiřuje a růst zaměstnanosti se nyní snižuje i u lidí s vysokými příjmy.
Proč tomu tak je? Obvykle se domníváme, že technologický pokrok zvyšuje množství pracovních příležitostí pro ty, kdo pracují s informacemi. Jednoduše řečeno – počítače pomáhají těm, kdo pracují hlavou a poškozují ty, kteří pracují rukama. Před několika lety ale ekonomové David Autor, Frank Levy a Richard Murnane poukázali na skutečnost, že počítače jsou výborné ve vykonávání rutinních úkolů, které lze popsat jasně danými pravidly. Proto ohrožují zejména bílé límečky. Těžit budou naopak manuální pracovníci, které počítače zastoupit nemohou.
K tomu se přidává globalizace. Dříve se konkurence ze zahraničí obávali jen zaměstnanci v průmyslu, nyní, díky pokroku ve výpočetní technice a telekomunikacích, je možné ze zahraničí poskytovat i mnohé služby. Alan Blinder a Alan Krueger dokonce tvrdí, že služby vyžadující vysoké vzdělání lze získávat ze zahraničí ještě snadněji než málo placené zaměstnance s nízkými mzdami. Názor, že zvýšení počtu univerzitně vzdělaných lidí obnoví sílu střední třídy, tak zůstává jen zbožným přáním.
Uvedené je výtahem z „Degrees and Dollars“ od Paula Krugmana.
(Zdroj: NYT)