Poslední summit EU měl být podle německé kancléřky Merkelové „velký krokem vpřed na cestě k vyřešení dluhové krize eurozóny. Sotva, tvrdí nejnovější vydání týdeníku The Economist.
Evropští lídři se sice shodli na vytvoření stálého záchranného fondu (ESM), ale Německo odmítlo okamžitě poskytnout slíbené peníze. Situace na dluhopisových trzích se odpovídajícím způsobem zhoršila, výnos desetiletých portugalských dluhopisů včera překročil hranici 8 %, rating země byl předtím snížen těšně nad úroveň spekulativního pásma. Ekonomiky zachráněného Irska a Řecka svírá dramatický pokles HDP a jejich státní dluhopisy vynáší víc než obligace leckteré banánové republiky. Investoři zkrátka v záchranu nevěří.
Za zhoršení situace tentokrát může Brusel, Evropská centrální banka (ECB) i Německo. Unijní požadavky na brutální škrty potápí periferní ekonomiky dále do recese a roste jejich relativní zadlužení – řecké by mělo vyvrcholit na 160 % HDP, irské na 125 % a portugalské na 100 %. Při současných výnosech je splacení nepředstavitelné. ECB svým pravděpodobným zvýšením sazeb (na zasedání 7. dubna) posílí euro, což dále podlomí konkurenceschopnost zadlužených zemí. Nejškodlivěji ale působí logika nového záchranného mechanismu. O částečném bankrotu do roku 2013 nechce nikdo slyšet, ale pak bude muset každá země, která se na ESM obrátí, počítat s nutností restrukturalizace dluhu, přičemž „oficiální věřitelé“ (ECB, ESM, i MMF) mají dostat přednost. To značně zvyšuje pravděpodobnost, že za dva roky soukromým investorům opravdu zbudou jen oči pro pláč, a proto dluhopisové výnosy neklesají.
Na vyhlášení částečného bankrotu je teď podle The Economist nejvhodnější doba. Španělsko se drží a spread jeho dluhopisů vůči německým se zužuje, proto je riziko šíření nákazy malé. Specialisté na státní dluh už připravují opatření, která by měla omezit dopad „spořádané restrukturalizace“ na banky. Většina evropských finančních institucí prý zásah ustojí. Na ten už tlačí i irská vláda. Řecko, které zatím tvrdohlavě odmítá, by mělo otevřeně přiznat, že splacení všech jeho závazků není reálné.
Největší naděje spočívá v Mezinárodním měnovém fondu, který má s dluhovými krizemi bohaté zkušenosti. Někteří jeho ekonomové mimo záznam přiznávají, že bankrot je nevyhnutelný. „Je na čase, aby to hlavní představitelé fondu veřejně přiznali a bez dohody o dluhu odmítli poskytnout další prostředky. Tím zbabělé evropské politiky přinutí zachovat se správně,“ uzavírá The Economist.
(Zdroj: The Economist, ČTK)