Od konce 70. let až do let 90. investoři požadovali vyšší výnosy dluhopisů, které by vyvážily rostoucí ceny v ekonomice USA. Vládu to nutilo ke snižování deficitů a musely se zvyšovat sazby. Nyní jsou ale výnosy dluhopisů stlačeny politikou Fedu a jeho programem nákupu aktiv, i některé další centrální banky mají podobně uvolněnou politiku. Investoři by tak ve snaze o zvýšení výnosů dluhopisů nebojovali jen s Fedem, ale i s nimi.
Je tak možné, že namísto dluhopisů dochází k poklesu hodnoty dolaru. Ten od ohlášení QE2 v srpnu 2010 oslabil ke koši měn o více než 10 %. Neklesl ale ještě na úrovně, které by hrozily ztrátou důvěry v aktiva ve Spojených státech. Matthew Gelfand z Rockefeller Financial uvádí, že kurz dolaru k indexu měn leží stále 20 % nad průměrnou úrovní dosaženou během posledních 40 let. Pokud by vláda nebyla schopná omezit dluhem financované výdaje a Fed měl tendenci preferovat uvolněnou politiku, tenze na trzích by pravděpodobně rostla. Vláda a Fed ale podle Gelfanda svou politiku změní a další významný pokles kurzu dolaru nepřijde.
Zatímco dolaroví medvědi projevují nedůvěru v americkou ekonomickou politiku, David Gilmore z FX Analytics se domnívá, že zdaleka nejvýznamnějším důvodem pro pohyb dolaru je rozdíl ve výhledu pro zvyšování sazeb v USA a v Evropě. Výnosový diferenciál se podle něho bude rozšiřovat, protože Evropská centrální banka začala s cyklem utahování. Stabilní dluhopisový trh a rostoucí akcie v USA jsou důkazem toho, že důvěra v USA přetrvává, domnívá se Gilmore. Pokud by i na těchto trzích došlo k oslabení taženému klesající důvěrou v dolar, přišla by podle něho rychlá změna politiky. Ta by znamenala utažení politiky ze strany Fedu a snahu o slovní podporu dolaru. Hlavním cílem by bylo zabránění široce rozšířenému prodeji dolarových aktiv.
(Zdroj: Real Time Economics)