Pokud je zdanění v ekonomice příliš vysoké, poškozuje podnikání, investice i trh práce. V jakém bodě se ale tento škodlivý vliv začne projevovat? V roce 1960 byly daňové výnosy v Dánsku, Švédsku i USA na 60 % HDP. V prvních dvou zemích pak došlo k jejich růstu a v polovině 80. let dosáhly daně poloviny HDP. Ve Spojených státech se ale držely zhruba na stále stejné úrovni:
Poškodilo vyšší zdanění dánskou a švédskou ekonomiku, a pokud ano, nakolik? Pokud se podíváme na HDP na hlavu, v USA je tento ukazatel vyšší než ve zmíněných dvou ekonomikách, to je ale odrazem hluboké minulosti. Růst HDP na hlavu byl od počátku 70. let ve všech třech zemích v podstatě stejný. Podobné je to u indexu konkurenceschopnosti, který od roku 2001 sestavuje World Economic Forum.
Zaměstnanost, měřená průměrným počtem hodin placené práce na počet obyvatel v produktivním věku, je v Dánsku a Švédsku o něco nižší. V těchto zemích je sice vyšší podíl zaměstnanosti (kolem 76 %, zatímco v USA je to 72 %), Dánové a Švédové ale pracují nižší počet hodin (asi 1.600 za rok, v USA asi 1.800). To je dáno delší dovolenou a silou odborů v těchto dvou zemích. Co se týče příjmů domácností, ty rostou ve střední příjmové skupině i v té nejvyšší rychleji v Dánsku a ve Švédsku, ve Spojených státech ale přetrvává vyšší úroveň příjmů. Vládní zadlužení je v evropských zemích nižší a jak ukazují data Freedom House či Heritage Foundation-Wall St. Journal, osobní svoboda v nich ve srovnání s USA nižší není.
Pokud je tedy vyšší zdanění pro ekonomiku škodlivé, proč Dánsko a Švédsko za Spojenými státy nezaostávají? Jednou z odpovědí může být jejich malá velikost, která umožňuje efektivní správu země – mají sice velké vlády, ale v malém státě. To však samo o sobě neznamená, že vysoké daně nepředstavují problém. Může jít rovněž o to, jaké je složení daní – severské země spoléhají zejména na daně spotřební, které by měly být méně škodlivé. Svou roli může hrát i to, že v severských zemích nedochází v takové míře k daňovým únikům – pokud se tam tolik nepodvádí, nemusí být daňové sazby pro dosažení daných daňových výnosů tak vysoké. Skutečným vysvětlením pro výše popsanou hádanku ale ani jeden z těchto argumentů není.
Je také možné, že negativní efekt vysokého zdanění se objeví při překročení určité hranice a pak již se nezhoršuje. Tato hranice byla u všech třech zemí překročena již před rokem 1960, a proto si po tomto roce vedly podobně i přes různý vývoj zdanění. Pravděpodobnější je ale to, že severské ekonomiky mají nějakou výhodu, která vyváží jejich vyšší zdanění.
Někdy se za jejich klíčovou výhodu považuje etnická a kulturní homogenita, s vyšším ekonomickým růstem bývá spojováno i to, pokud se na chodu společností podílí jak zástupci managementu, tak zástupci zaměstnanců. Silné stránky ale mají i Spojené státy – velký trh, výborné univerzity, kulturu zaměřenou na inovace a podnikání. Odpověď na to, kdy se začne negativně projevovat vyšší zdanění, tak stále není vyřešena. Prohlášení typu „někde při 50 % HDP” uspokojivá nejsou.
Uvedené je výtahem z „Is heavy taxation bad for the economy?”, autorem je Lane Kenworthy, profesor sociologie na University of Arizona.
(Zdroj: Blog Lana Kenworthyho)