Dluhová krize některých zemí eurozóny nebyla způsobena pouze fiskální nedisciplinovaností členských zemí, ale tím, že stávající eurozóna není optimální měnovou zónou a její instituce jí ani neumožňují k ní konvergovat. Nedojde-li k náhlému zvratu politické situace v zemích „jádra“ eurozóny nebo v Německu, bude krize řešena převážně na úkor fiskálně spořádaných zemí eurozóny a rovněž důvěryhodnosti ECB a její měnové politiky. Přestože toto řešení bude neúměrně drahé ekonomicky, pro elity eurozóny bude politicky méně nákladné, uvedl guvernér České centrální banky Miroslav Singer v prezentaci na téma podstaty současné krize uskupení zemí platících eurem.
Problémy eurozóny mají hlubší kořeny, než jen nezodpovědnou fiskální politiku některých zemí, uvádí Miroslav Singer ve své prezentaci na ČNB. Eurozóna podle něj sice podpořila vzájemný obchod (rovněž ku prospěchu blízkého okolí), ale nepřinesla očekávanou lepší alokaci kapitálu a ten začal proudit do ekonomik, které sice nabídly vyšší úrokový výnos, ale pouze za cenu vyššího rizika. „Toto riziko věřitelé (většinou banky zemí „jádra“ eurozóny) nejprve ignorovali (předpokládali, že bude rizikovějším ekonomikám pomoženo); uvědomili si ho až v krizi a promítli do svých očekávání,“ uvádí guvernér ČNB. Poznamenává, že eurozóna podněcovala přehřívání některých „periferních“ ekonomik a pomalejší růst „jádra“. „Na úkor životní úrovně Němců odplýval kapitál do rizikového státního i soukromého dluhu Irska a jižního křídla eurozóny, Německo si svůj stávající ekonomický úspěch předplatilo,“ uvádí Singer.
Za hlavní problém zemí jako jsou Řecko či Portugalsko považuje jejich nízkou konkurenceschopnost (např. pomalý růst, vysoké primární deficity, deficity zahraničního obchodu a běžného účtu) a nedostatečné strukturální reformy k tomu, aby dokázaly řešit problémy eurozóny, která podle Singera musí zásadně změnit svůj institucionální rámec. Guvernér ČNB na datech Eurostatu dokládá, že v důsledku reforem na trhu práce rostla její cena v Německu dlouhodobě výrazně pomaleji, než v jiných ekonomikách a mezera v konkurenceschopnosti mezi Německem a ostatními zeměmi v minulém desetileté narůstala.
Vývoj dluhu i rozpočtových deficitů v eurozóně se podle guvernéra ČNB začal zhoršovat v roce 2008, avšak ke skutečně prudkému zhoršení došlo v roce 2009. Zatímco zadlužení v procentech HDP se posunulo od úrovně 65 % v roce 2007 na 70 % v roce 2008 a k úrovni 80 % v roce 2009, schodky ve stejném období narostly ze zhruba 1 % HDP na 6 % HDP. V roce 2010 dluh k HDP v uskupení dále narostl k 85 % a loni pouze pět zemí celé Evropské unie plnilo maastrichtská kritéria. Byly to Švédsko a Dánsko stojící mimo eurozónu, dále z jádra eurozóny jen Lucembursko a dále Finsko a nováček a zároveň rekordman v těchto parametrech Estonsko.
Podle guvernéra Singera již před krizí fiskální politiky mnoha zemí představovaly problém a přetížením v průběhu krize se samy staly místo jednoho ze stabilizačních nástrojů zdrojem poruch a vyvolaly další fázi krize. „Krize prohloubila cyklickou složku deficitů, byly poskytnuty prostředky na sanaci bankovního sektoru a podporu reálné ekonomiky, například v podobě šrotovného,“ uvedl Miroslav Singer. Najrazantněji se obě složky projevily v Irsku, kde se sanace bank na rozpočtovém schodku roku 2010 na úrovni 32,4 procenta podílela zhruba ze svou třetin. Singer dále upozornil na úrokové zatížení Řecka vůči HDP, které bylo v roce 2010 s převahou nejvyšší (5,5 %, druhá Itálie 4,4 %, třetí Maďarsko 4,3 %.
Na datech Baclays Capital a MMF Singer upozorňuje na stukturu řeckého vládního dluhu včetně záchranných balíčků. „Více než polovina řeckého dluhu je financována poplatníky z jiných zemí, vezmeme-li v potaz i závazky vůči ECB,“ shrnuje guvernér ČNB. Zhruba ze 30 % je to MMF/EU, 14 % zahraniční banky, 15 % centrální banky, 10 % pojišťovny, 5 % fondy. Podle stejných zdrojů jsou největším věřitelem Řecka domácí finanční instituce (kolem 41 % HDP), ze zahraničí s 2 % následuje Francie.
Podle Miroslava Singera Řecko poskytnutím pomoci získalo prostor pro přijetí fiskálních opatření a strukturálních reforem, EU pak čas na alespoň částečnou eliminaci šíření rizika. „Za obrovský objem 110 miliard eur se však času koupilo jen velmi málo a rozhodující nyní bude, zda úroveň řeckého vládního dluhu udržitelná bude, či nikoliv. Nejnovější vývoj podporuje přesvědčení, že řecký dluh udržitelný není,“ uvádí guvernér ČNB. Připomíná plán a skutečnost parametrů na konci roku 2010: schodek rozpočtu vyšší o pětinu, primární bilance dvojnásobně k HDP, růst rozpočtovým příjmů o ani ne polovinu vytčeného tempa, dluh k HDP o 10 % k HDP nad úrovní cíle 133 % HDP. „Rychle tak roste riziko, že Řecko se blíží bodu, z něhož nebude návratu a restrukturalizace dluhu (bankrot) se stane nevyhnutelnou.
Podle Miroslava Singera u Řecka (a celé eurozóně) nelze použít osvědčené metody řešení dluhu a rizika cestou inflace či adekvátní podoby měnové reformy a bankrot bude do poslední chvíle nemyslitelný. Upozornil, že k restrukturalizaci dluhu již de facto došlo prodloužením splatnosti finanční pomoci ze 3 let na 7,5 roku a snížením úroku na 4,2 % (po jednáních s Irskem). Podle Singera byl v krizi obětován základní princip a to ten, že země se navzájem nezachraňují (a byly vytvořeny záchranné mechanismy).
Z politického pohledu podle Singera dosud realizovaná řešení problémů státních dluhů vyžadovala „pouze“ získat pro úsporný program občany dlužnické země, bude ale třeba získat i voliče a instituce jiných zemí. „Měnové unie se rozpadají kvůli ztrátě politické vůle, ne kvůli nedostatečným ekonomických přínosům,“ uvádí Miroslav Singer. Členství v eurozóně ale podle něho zajišťuje elitám daných zemí získat prostředky, o kterých si mohou obyčejní členové EU nechat jen zdát. Proto není v jejich zájmu opustit eurozónu. Na druhé straně podle něj ani elity nejsou připraveny na případný plán vytvoření silnějšího „deura“ kolem německé ekonomiky.