Všechny finanční krize byly vyvolány nadměrným zadlužením subjektů, které bylo umožněno tím, že trh při jejich financování nepožadoval rizikové prémie. Pokud by se u nich spolu s rostoucím zadlužením zvyšovaly i rizikové prémie, jejich dluh by byl omezen. Je také velmi pravděpodobné, že se další krize objeví v zemích, kde panuje nadměrné zadlužení, které není omezované, a kde přetrvávají nízké rizikové prémie.
V minulosti byl nesoulad mezi výší dluhu a rizikovými prémiemi patrný u korporátního dluhu ve Spojených státech a Evropě ve druhé polovině 90. let. Toto období skončilo krizí a defaulty firem. Mezi roky 2002 a 2007 zase rostlo zadlužení domácností; tento trend doprovázely velmi nízké úrokové sazby u hypotéčních úvěrů. Výsledkem byla krize let 2008 a 2009. A podobný byl vývoj u veřejného dluhu některých zemí eurozóny, který opět skončil krizí.
Existují však také případy, kdy se krize nakonec neobjevila, nebo byla rychle zvládnuta díky masivnímu využití fiskální či monetární politiky. Příkladem může být bankovní krize v Číně v letech 2002 a 2004. Ta byla potlačena díky využití veřejných peněz na vytvoření struktur, které byly použity v boji se špatnými úvěry. Ekonomická politika funguje i v případě USA a Velké Británie. Tyto země mají vysoký veřejný dluh, který ovšem nevyvolává žádný tlak, protože jej kupují centrální banky.
Co se týče zadlužení domácností, mezi zeměmi OECD, které nebyly postiženy krizí, je dluh vysoký v Kanadě, Nizozemí, Švédsku a Austrálii. Rizikové prémie se ale v těchto zemích pohnuly odpovídajícím způsobem, jedinou zemí, kdy vzrostly defaulty, je Kanada. Pohled na celkový dluh soukromého sektoru ukazuje, že vysoké zadlužení má Čína, Brazílie, Jižní Korea, Vietnam a Thajsko. Mimořádně nízké sazby jsou přitom jen v Číně a Vietnamu. U veřejného dluhu je kombinace vysokého zadlužení a nízkých sazeb patrná mimo USA a Velkou Británii v Japonsku a Indii. Maďarsko má vysoký dluh, sazby leží ale také vysoko.
(Zdroj: Natixis)