Řecko se pečlivě připravuje na říjnový summit EU, na němž se bude rozhodovat o podmínkách jeho setrvání v eurozóně. Atény doufají v jejich zmírnění a jako vyjednávací eso v rukávu mají připraven požadavek vůči Německu, po němž chtějí kompenzace za škody z dob okupace za druhé světové války. Řecké ministerstvo financí kvůli přesnému vyčíslení reparací sestavilo speciální skupinu, která nyní dnem i nocí prochází archivy ve snaze najít důkazní materiál.
„Německé reparace jsou obzvlášť složitou právní záležitostí, kterou je třeba prostudovat a vyřešit na mezinárodní úrovni, v souladu s normami mezinárodního práva,“ prohlásil náměstek řeckého ministra financí Christos Staikouras. Případ podle něj stále není vyřešen a Řecko si vyhrazuje právo dovést ho k „uspokojivému řešení“.
Berlín s takovým výkladem už v minulosti vyslovil nesouhlas. Německo vyplatilo řeckým obětem nacistických zločinů 115 milionů marek v rámci bilaterální smlouvy z roku 1960. Řekové, kteří byli během války nuceně nasazení v Třetí říši, dostali odškodnění ze zvláštních fondů, tak jako ostatní národy. Německý ústavní soud v březnu 2006 rozhodl, že spolková vláda už jednotlivcům požadujícím kompenzace za válečné zločiny nemusí platit nic. Podle mluvčího německého ministerstva zahraničí Andrease Peschkeho je tím záležitost řeckých nároků na další reparace pro Berlín uzavřená. Jenže Řekům se to, co dosud dostali, zdá málo.
Téma historického účtu za německou okupaci se začalo v Řecku probírat během parlamentních voleb v květnu a červnu. S požadavkem na zaplacení odškodného (třeba za půjčky, které v době války putovaly z Atén do Berlína) ve svém programu přišla málo známá pravicová strana Nezávislí Řekové. Ta v posledních volbách získala 20 křesel ve třistačlenném parlamentu Právě na dotaz jednoho s poslanců Nezávislých Řeků náměstek Staikouras uvedl, že „Řecko se nikdy nevzdalo práva na domáhání se kompenzace po Německu.“
Údaje o výši požadovaných reparací se zatím značně liší. Nejskromnější odhady Řeků se pohybují kolem 7,5 mld. EUR. Národní rada pro německý dluh, vedená hrdinou odboje Manolisem Glezosem, objem reparací vyčíslila na 162 mld. EUR. To by Aténám stačilo na pokrytí dvou třetin prostředků, které dostaly v rámci dvou záchranných úvěrů. Devadesátiletý Glezos v roce 2010 prohlásil, že jestliže si Německo prostřednictvím ústavního soudu nad oběťmi války umylo ruce, tak i Řecko může odmítnout plnit „nevolnickou“ dohodu s EU a MMF. Řecké ministerstvo financí ve stejnou dobu připomnělo, že nacisté během války ze země vyvezli veškeré zásoby zlata.
„Německo nikdy platit nebude, ale odklad pro plnění úsporného plánu Aténám dát může,“ hodnotí situaci politolog Leoindas Ojkonomakis s Evropské univerzity ve Florencii.
Válečná okupace Řecka byla podle historiků v rámci Evropy jedna z nejtvrdších. Země byla obsazena Itálií, Německem a Bulharskem, které si ji rozdělily na tři nestejně velké okupační zóny. Suroviny i potraviny podléhaly rekvizici pro vojsko, kterému musela kolaborantská vláda hradit i náklady pobytu, což vzedmulo inflaci. Obrovský „válečný úvěr“ poskytnutý Berlínu by podle propočtů ekonomů měl dnes hodnotu 80 mld. EUR. Situaci zhoršila blokáda spojeneckých mocností, která zruinovala obchod a vytvořila rozsáhlý černý trh. Neutrální země jako Švédsko a Turecko sice do země posílaly potravinovou pomoc, ta ale končila v rukou překupníků, napojených na nacistické pohlaváry, kteří pak jídlo prodávali za astronomické ceny pod pultem. Během hladomoru, který v Aténách řádil v zimě 1941-1942, zemřelo na 300 tisíc lidí. Britská vláda se v reakci slitovala, blokádu přerušila a do Řecka sama poslala náklad obilí.
„Británie minulý týden pozastavila svoji středomořskou blokádu. Ministr válečného hospodářství Hugh Dalton v Dolní sněmovně prohlásil, že britská a americká vláda pošlou 8000 tun pšenice do nejhladovější země světa - Řecka. Cena chleba minulý týden v Aténách dosáhla 15 USD za bochník a chleba žádný nebyl. K dostání nejsou brambory, fíky, rozinky ani rajčata. Panuje zkrátka hlad. Pohled na vyhublé muže a ženy hroutící se na ulici je tak běžný, že si jich nikdo ani nevšimne,“ napsal časopis Time v únoru roku 1942.
(Bloomberg, Kommersant, Time, Violetta Hionidou: Famine and Death in Occupied Greece, 1941–1944)