Během minulých prezidentských voleb v USA nehlasovala více než třetina voličů. U všeobecných voleb ve Velké Británii je tomu podobně, dříve se tak voleb neúčastnilo dokonce více než 40 % voličů. Tento malý zájem o volby vyvolal vlnu výzkumu zabývající se klesající důvěrou v politiku a rostoucí mírou nespokojenosti s ní. Namísto toho, proč lidé nevolí, bychom se ale měli ptát, proč vlastně volí.
V roce 1968 se objevila teorie racionálního voliče. Ta říká, že jedinec jde k volbám pouze v případě, že přínosy tohoto kroku převýší jeho náklady. Přínosy se přitom myslí takové výhody, které by mu přineslo vítězství preferovaného kandidáta, diskontované pravděpodobností toho, že právě hlas daného jedince bude tím rozhodujícím. K tomu můžeme přičíst pocit uspokojení z toho, že jedinec splnil svou občanskou povinnost. V celonárodních volbách je ale pravděpodobnost toho, že právě daný hlas bude tím rozhodujícím, velmi malá. Náklady spojené s účastí jednotlivce ve volbách tak většinou převýší jakýkoliv rozumný odhad jejich přínosů.
Naše studie zabývající se porovnáním nákladů příležitosti spojených s hlasováním ukazuje, že i velmi malé náklady mohou voliče od účasti odradit. Potvrzuje se tak dřívější názor, že pokud jsou v případě daného jedince možné přínosy plynoucí z účasti ve volbách malé, stačí jen malý růst nákladů spojených s účastí a tato účast bude výrazně nižší. Příkladem může být i prodloužení cesty do volební místnosti o půl míle. Náš výzkum přitom ukazuje, že ve městech je citlivost na růst popsaných nákladů ještě větší. Jeho konkrétní výsledky, založené na datech z Nového Zélandu, ukazuje graf. Modře je vyznačen vztah mezi nákladem příležitosti spojeným s cestou do volební místnosti a pravděpodobností, že průměrný celonárodní volič půjde k volbám. Červeně je tento vztah vyznačen u městských voličů.
Například u nákladu 10 NZD by očekávaná účast na celonárodní úrovni dosáhla jen 75 %, u městských voličů by dokonce klesla až k 60 %.
Uvedené je výtahem z „What’s a vote worth?“, autorem je John Gibson.
Zdroj: VOX