Íránští průmyslníci a developeři se potýkají s nedostatkem oceli a dalších kovů. Může zato další kolo rozsáhlých sankcí Evropské unie, které se snaží dotlačit íránskou ekonomiku na hranici kolapsu, a donutit tak Teherán k ústupkům v otázce jaderného programu.
Jelikož není země v produkci klíčové industriální komodity soběstačná, musí část spotřeby dovážet. Podle dostupných statistik došlo za poslední měsíce k prudkému poklesu objemů importované oceli, jelikož se zahraniční banky a pojišťovny zdráhají obchody zprostředkovávat. Nová vlna amerických a evropských sankcí totiž radikálně omezuje komerční styky s íránskými subjekty.
Íránská ekonomika na tom byla bídně už předtím. Kvůli ropnému embargu vládě téměř vyschl příjem deviz. Redukované možnosti odbytu nejdůležitější íránské exportní komodity totiž těžaře donutily prodávat produkci pokoutně a často značně pod cenou. Pro velkou část vytěžené ropy Írán nemůže najít odběratele. Nedostatek zahraniční měny, zejména amerických dolarů, poté vedl k znehodnocení měny a rychlému růstu cen.
Někteří spotřebitelé oceli se kvůli chybějícím devizám uchýlili k barterovému obchodu. Zpřísnění sankcí, které ministři zahraničí EU schválili 15. října pro ocel, hliník a další důležité industriální komodity, však řadu obchodníků přinutily zcela přerušit obchodní styky s íránskými partnery. Ti teď čelí rostoucím cenám a omezené nabídce.
Nové sankce sice obchod s Íránem přímo nezakazují, avšak jejich celkové vyznění má žádaný odstrašující účinek. „Naši právníci tvrdí, že nová opatření jsou schválně nejednoznačná, aby lidem nahnala strach. A to se povedlo,“ sdělil agenturám nejmenovaný zdroj z britského obchodního domu.
Pro moderní ekonomiku je ocel nepostradatelným materiálem, ať už jde o stavebnictví či strojní techniku. „Embargo na kovy jako hliník a ocel má něco jako multiplikační efekt, jelikož režim v Teheránu tlačí do dalšího kolotoče aktivit, které mají dopady sankcí neutralizovat, což ovšem povede ke vzniku dalších komplikací a k růstu nákladů,“ tvrdí J. Peter Phan z amerického think tanku Atlantic Council. Současným tempem se podle něj íránské hospodářství zanedlouho dostane do stavu úplného ochromení.
V posledních letech Írán dovážel zhruba 10 mil. metrických tun oceli ročně. Od ledna do konce září se ale importy scvrkly na pouhé 4 mil. tun. Developeři zastavují stavební projekty a veškerou volnou hotovost vkládají do nákupu pozemků či bezpečných aktiv jako zlato. V současném klimatu se dlouhodobějších investic bojí. Náhražky domácí či čínské výroby podle několika stavbařů, oslovených agenturou Reuters, nedosahují požadované kvality.
Z velkých hráčů na trhu s ocelí se zákazu zcela podřídil indický gigant . Jeho kazašský provoz Temirtau v minulosti značnou část odbytu realizoval v Íránu, avšak nyní export na Blízký východ výrazně klesl a produkce byla omezena o 17 %. Čína vývoz do Íránu mírně zvýšila, objemy z Jižní Koreje a Ruska od začátku roku klesly. Hlavní přestupní stanicí oceli směřující do Íránu se podle obchodníků stává Turecko.
Teherán na zhoršování situace odpověděl zákazem exportu oceli a snaží se posílit domácí produkci. Výstavba nových hutí však bude trvat léta. „Zákaz vývozu je známkou toho, že Írán se zakopává ve svých pozicích a připravuje se na dlouhé martyrium,“ tvrdí Mark Dubowitz, bývalý poradce americké prezidentské administrativy.
(Zdroje: Reuters, AP, Bloomberg)