V zájmu dlouhodobého přežití by se eurozóna měla integrovat rychleji než zbytek EU a postupně by měla získat instituce a pravomoci, jakými dnes disponují pouze národní vlády, myslí si předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Podle jeho vize, představené včera, by v Bruselu mělo vzniknout ministerstvo „eurofinancí“ s právem uvalovat daně, vydávat dluhopisy a zasahovat do národních rozpočtů.
Barrosův plán, shrnutý v padesátistránkovém dokumentu, počítá s téměř okamžitým vytvořením zárodečného rozpočtu pouze pro eurozónu. Dále vyzývá k ustavení zvláštního fondu (do 18 měsíců), který by měl poskytovat prostředky zadluženým státům pokoušejícím se o strukturální reformy ekonomiky.
Reformní fond hraje v Barrosově schématu velkou roli. Za začátku by měl přidělovat peníze oproti závazku členských zemí k provedení nezbytných změn typu zeštíhlení státní správy, jak to dnes činí trojka mezinárodních věřitelů s Řeckem. Postupem času by ale instituce měla zmutovat v plnohodnotné ministerstvo financí s právem vybírat daně a emitovat obligace.
Na zcela dobrovolné bázi by fond nefungoval. Jeho klienty by se povinně musely stát ty země eurozóny, které neplní unijní pravidla stanovující stropy rozpočtového schodku (3 % HDP) a celkového zadlužení (60 % HDP). To by znamenalo, že do fondu by se musela přihlásit většina členů eurozóny, včetně Francie.
Podle Barrosa je centralizace moci v zájmu přežití eurozóny nevyhnutelná. Pokud budou šéfové vlád členských zemí přistupovat k přestavbě institucionální struktury měnové unie laxně, riskují další záchvaty paniky na trzích. „Je třeba postavit se této krizi důvěry tím, že ukážeme připravenost pohnout se vpřed a posílit spolupráci a integraci,“ prohlásil předseda Evropské komise. Dodal, že ne všechny vlády vidí problém se stejnou naléhavostí jako před několika měsíci.
Ve střednědobém horizontu, což je podle Barrosa příštích 18 měsíců až pět let, by Brusel měl získat právo škrtat v národních rozpočtech a navrhovat jejich změny. Přechod na společné daně a dluhopisy by se odehrál v několika krocích. Ze začátku by reformní fond mohl vydávat pokladniční poukázky se splatností jeden až dva roky a teprve později by na řadu přišly klasické dluhopisy. Všechny navrhované změny by vyžadovaly zásahy do zákládajících unijních smluv. Ty by podle Barrosa měly být schváleny po volbách do evropského parlamentu v roce 2014. V rámci zvýšení odpovědnosti Komise vůči voličům by měl europarlament získat víc pravomocí a větší možnosti dohledu.
Regulaci bankovnictví se plán kvůli nedávným sporům do velké míry vyhýbá. O jednotném fondu pro garanci vkladů v eurozóně, který je podle odborníků nezbytný pro vytvoření bankovní unie a zabránění panických výběrů, se v dokumentu téměř nehovoří. Plán pouze vyzývá členské státy k vytvoření národních garančních mechanismů. Barroso k tomu uvedl, že ideu plošného pojištění vkladů neopustil, avšak že naráží na intenzivní odpor Německa, kde ji politici a bankéři považují za skrytý nástroj k tomu, aby německý daňový poplatník ručil za krachující španělské banky.
Barroso také uvedl, že rozevírání mezery mezi eurozónou a zbytkem EU je nevyhnutelné. Zdůraznil ale, že je třeba udržovat i politiky pro celou "sedmadvacítku", zejména jednotný trh. Podle něj je také klíčové, aby opatření přijímaná pro eurozónu byla otevřena účasti dalších zemí, které eurem neplatí.
O posílení fiskální a hospodářské unie v Evropě se bude jednat na unijním summitu v polovině prosince.
(Zdroje: FT, Bloomberg, ČTK)