Ložiska v tradičních ruských ropných provinciích se vyčerpávají. Těžba v Tatarstánu, Baškortostánu a na západní Sibiři je na sestupu a v budoucnu bude s největší pravděpodobností dál klesat. Ruští těžaři se proto snaží prozkoumávat nové perspektivní oblasti a otvírat nová ložiska. Krom východní Sibiře a Dálného východu jsou to šelfové oblasti Černého a Kaspického moře a zejména ruské části nehostinné Arktidy, kde by se pod tlustou vrstvou ledu, mrazivě studenou vodou a tunami hornin mohly skrývat miliardy barelů černého zlata. Přístup k podmořským ložiskům však zatím má jen státní Rosněfť - a dobře si ho hlídá. Soukromí těžaři tak o místo na slunci v polárních oblastech musí tvrdě bojovat.
Rosněfť v říjnu vládu požádala o vydání povolení k průzkumným pracím na 14 šelfových blocích. Kabinet Dmitrije Medveděva však rozhodnutí odložil a přikázal státnímu těžaři vzít na sebe tvrdší závazky a navýšit objem investic do průzkumu. V Rosněfti se podřídili a podle nejnovější verze rozpočtu kapitálových investic hodlají se zahraničními partnery na průzkumné vrty v následujících pěti letech vynaložit 10 mld. USD.
Koncese na průzkum a těžbu ropy se v Rusku povětšinou získávají v aukcích, avšak v případě arktického šelfu se Rosněfti, která po pohlcení konkurenční TNK-BP zabere téměř polovinu ruské těžby, podařilo zajistit si významné privilegium: stát ji měl k blokům pustit bez konkurzů (stejnou protekci dostal i Gazprom). Zatím ale společnost získala jen dva bloky v Pečorském moři z celkových 14, o něž se ucházela.
Mezi další arktická lákadla patří například Severo-Vrangelevský blok v Čukotském moři, kde se zásoby odhadují na slušné 2,5 mld. tun ropy. O ložisko se zajímají i soukromý (62,7 USD, -0,08%) a Zaruběžněfť, kterou kontroluje stát. Podle současného zákona nárok na přístup k ložisku nemají, ale v minulosti se několikrát aktivně pokoušely získat podíl na účasti v jeho rozvoji.
poslal v říjnu na vládu dopis, podle něhož je připraven do průzkumu čtyř ložisek na šelfu investovat 2,7 mld. USD. Z toho na provedení 17 tisíc km2 seizmického 2D mapování, 3,4 tisíce km2 3D mapování a vyhloubení dvou pokusných vrtů na Severo-Vrangelevském bloku navrhl vydat téměř 900 mil. USD. Zaruběžněfť ve vlastní žádosti navrhla provést zde kolem 4 tisíc km2 seizmiky a vyhloubit jeden vrt, dále projevila ochotu zkoumat další tři ložiska. I na ty má už ale políčeno Rosněfť.
Až donedávna se pozice státního molocha, jemuž šéfuje „ropný car“ Igor Sečin, blízký spolupracovník prezidenta Vladimira Putina, zdály být neotřesitelné. V listopadu se ale z vlády začala ozývat kritika investičních plánů Rosněfti kvůli údajnému podfinancování průzkumu arktického šelfu. Vicepremiér Arkadij Dvorkovič, který patří do liberálnějšího tábora kolem premiéra Medveděva, nedávno otevřeně srovnal návrhy Lukoilu a Rosněfti s tím, že první jmenované kabinet považuje za lepší.
Jelikož Rosněfť nemá k dispozici potřebnou technologii, uzavřela partnerství s americkým těžařem (87,8 USD, 0,22%) Mobil, norským Statoilem a italským koncernem ENI zaměřená právě na průzkum těžko přístupných podmořských ložisek v Karském, Čukotském či Laptěvově moři. Náklady na aktivity geologů a vrtných souprav mají v první fázi nést hlavně zahraniční těžaři.
Horký brambor polárních ložisek si teď mezi sebou za vydatného lobbování těžařů přehazují ministerstvo přírodních zdrojů, vláda a Kreml. Sečin nedávno prohlásil, že pokud Rosněfť o svá privilegia v Arktidě přijde, měli by její akcionáři od vlády dostat kompenzaci. O dalším osudu arktického šelfu by se mohlo rozhodnout na speciálním zasedání vlády 18. prosince.
(Zdroje: Kommersant, Eurasia Daily Monitor, RIA Novosti)