Současná investiční doporučení jsou v mnoha případech založena na tvrzení typu „kupujte X, protože je levnější než Y“. Jde o pochopitelný přístup, protože neobvyklá politika centrálních bank zvedla ceny aktiv na určitých trzích. Dominance podobných rad s sebou ale nese riziko, kterému bychom měli dobře rozumět a pracovat s ním.
Experimenty centrálních bank manipulují s cenami aktiv na několika trzích. Čím intenzivnější jejich aktivita bude, tím více budou investoři tlačeni do rizikových aktiv, což je přesně to, co si Ben Bernanke přeje. Připomíná to vývoj v letech 2006 – 2007. Tehdy hyperaktivní tvorba likvidity také vytlačila ceny aktiv nahoru a stlačila rizikové prémie na minima. Investoři byli zároveň uklidňováni takzvaným Velkým uklidněním, tedy vírou v to, že centrálním bankám a vládám se podařilo zkrotit ekonomický cyklus. Všichni víme, co následovalo.
Porovnání s uvedeným obdobím ale není dokonalé. Tehdy byla totiž tvorba likvidity endogenní – vytvářely ji soukromé subjekty, zejména investiční banky, které podstupovaly více a více rizika. Dnes je tvorba exogenní – spočívá v růstu rozvah centrálních bank. To snižuje rizikovost současného cyklu, protože stabilita rozvah centrálních bank je vyšší. Je těžké donutit centrální banku k tomu, aby začala svou rozvahu prudce zmenšovat, bylo by k tomu potřeba nějaké dramatické kombinace pohybu kurzu, inflace a politického tlaku. Neznamená to, že panuje absolutní stabilita. Centrální banky nemohou tlačit ceny aktiv nad jejich fundamentální hodnotu donekonečna. Zasedání Fedu navíc ukazují, že i mezi jeho zástupci roste znepokojení nad tím, jaká tato politika přináší rizika. V určitém bodě soukromý sektor odmítne podílet se na této umělé hře, je ale těžké říci, kdy k tomu dojde.
Čím menší je na daném trhu vliv centrální banky, tím silnější je tam vztah mezi cenami a realitou, tedy rozvahami a výsledovkami. Celkově ale můžeme nadále čekat, že výběru jednotlivých firem a sektorů budou opakovaně dominovat makroekonomické korelace. Stále více trhů je totiž ovlivněno vírou v to, že centrální banky budou schopny dosáhnout svých cílů. Čeká nás vysoká volatilita, centrální banky jsou totiž při této hře jak hráči, tak rozhodčími. Do roku 2013 jsme vstoupili s mnoha tržními deviacemi způsobenými vysokou likviditou. Investoři by ale měli být velmi opatrní v tom, aby hodnotili příležitosti pouze na základě toho, že je vytváří politika centrálních bank.
Autorem je Mohamed El-Erian, který stojí v čele společnosti Pimco.
(Zdroj: Blog FT)