Bulharsko má po víkendu jasno, tak trochu. V prvním celonárodním referendu po roce 1989 se přesvědčivou většinou vyslovilo pro další rozvoj jaderné energie prostřednictvím výstavby jaderných elektráren. Záležitost však má několik háčků. Jednak se neví, jakou elektrárnu přesně měli voliči na mysli, a zadruhé jich přišlo k urnám tak málo (odhady hovoří o 21% účasti), že výsledek hlasování není pro vládu závazný. Otázkou budování jaderných kapacit, zejména budoucnosti zmraženého projektu Belene, se nicméně bude muset zabývat parlament.
Ani 24 hodin po uzavření hlasovacích místností Centrální volební komise nevěděla, kolik lidí k urnám přišlo, a tak je zatím nutné spoléhat se na agenturní odhady. I ty však bez sebemenších pochyb dokládají, že volební účast zdaleka nedosáhla 60 % (jako při posledních parlamentních volbách), jež by byly potřebné pro závaznost referenda.
Komise, která včera přepočítávala lístky podruhé, nicméně dokázala přijít s výsledkem, podle něhož se 61 % lidí (kolem 830 tisíc hlasů) vyslovilo pro pokračování rozvoje jaderné energetiky. Jelikož účast pravděpodobně převýšila 20 %, bude muset být otázka nastolena a debatována v parlamentu.
Referendum vyhlásila současná vláda tvořená stranou GERB (Občané za evropský rozvoj Bulharska) na návrh socialistické opozice poté, co loni padlo vládní rozhodnutí nedokončovat jadernou elektrárnu Belene na Dunaji, kterou měl stavět ruský koncern Atomstrojexport. Ten tendr na stavbu Belene vyhrál už před šesti lety. Jeho mateřská ruská státní agentura Rosatom se prostřednictvím dalších dcer uchází i o dostavbu Temelína.
Hlasování se původně mělo týkat právě nedostavěné elektrárny Belene, vláda ale nakonec její název z otázky vyškrtla, neboť specifické hlasování považovala za protiústavní. Opozice namítala, že změnou otázky referenda je diskreditován názor 700.000 lidí, kteří podepsali petici za referendum o Belene.
Vláda své rozhodnutí nepokračovat ve výstavbě elektrárny Belene vysvětluje zejména vysokou cenou - 10 miliard eur (256 miliard korun). Opoziční socialisté expremiéra Sergeje Staniševa ale uvádějí nižší částku 6,3 miliardy (161 miliard korun), která navíc nemá být uhrazena ze státního rozpočtu a byla zafixována ve smlouvě z roku 2010. Mezi jiné důvody, které údajně stály za vládním rozhodnutím ukončit výstavbu, se řadí například výtka ekologů, podle níž Belene leží v seizmicky aktivní oblasti.
Bulharsko patřilo v Evropě dlouhou dobu k relativně prorusky orientovaným státům. Obě země pojí krom slovanského jazyka i silné obchodní vazby (Rusko je třetím největším obchodním partnerem Bulharska po Turecku a Číně). Jedním z největších plátců daní v zemi je ruský ropný koncern (66,95 USD, -0,67%). Víc jak 200 tisíc Rusů, kteří každoročně zavítají na prosluněné pláže Varny či jiných černomořských letovisek, přináší ekonomice slušné devizové příjmy i zaměstnání pro desítky tisíc lidí v turistickém byznysu. O tom, že země je z 80 % závislá na importech ruského plynu, ani nemluvě.
Právě zemní plyn se ale stal příčinou výrazného ochlazení bilaterálních vztahů, a to poté, co v lednu 2009, uprostřed dalšího kola rusko-ukrajinských tahanic, bulharské domácnosti zažily skutečnou „ruskou zimu“. Balkánská země tehdy rychle vyčerpala všechny zásoby (prakticky neexistující) a po odstavení průmyslových podniků přišla řada i na obyvatele sídlišť, kteří se předtím ve vyprázdněných regálech obchodů s elektronikou marně snažili najít poslední přímotop.
Definitivní obrat přišel s kabinetem současného premiéra Bojka Borisova, který se k moci dostal po parlamentních volbách v létě roku 2009. Nová vláda k dříve dojednaným rusko-bulharským projektům přistupuje s velkou rezervovaností, což názorně dokládá případ Belene nebo zrušení plánů na výstavbu ropovodu z přístavu Burgas do řeckého Alxandroupolisu, který by ruským exportérům umožnil obejít přetíženou Bosporskou úžinu. Na účast v rusko-italském projektu plynovodu South Stream Bulhaři nakonec kývli, ale podmínili ji velkou slevou na dodávaný plyn.
Elektrárna Belene se začala plánovat už v 70. letech minulého století a s výstavbou se začalo v roce 1987 s využitím tehdejší sovětské technologie. Počátkem 90. let byl ale projekt zastaven kvůli nedostatku peněz. Bývalý socialistický premiér Stanišev v roce 2008 formálně obnovil výstavbu elektrárny a podepsal dohodu s ruským státním podnikem Atomstrojexport na vybudování dvou reaktorů o výkonu 1000 MW pro Belene.
Elektrárna měla původně zahájit provoz v roce 2014 a náklady na dostavbu se v roce 2006, kdy Bulharsko vybralo k dostavbě Atomstrojexport, odhadovaly na čtyři miliardy eur (98 miliard korun). Projekt však brzdily cenové spory a nízký zájem západních investorů. Německá energetika (28,1 EUR, -1,20%), která v konsorciu od začátku vlastnila 49 % (zbylých 51 % patřilo Bulharskému energetickému podniku NEK), se v říjnu 2009 rychle stáhla. Poté, co se Sofia rozhodla od projektu odstoupit, Atomstrojexport Bulharsko zažaloval o odškodné ve výši 1 miliardy euro.
Alternativou k Belene by mohla být výstavba nových bloků v již fungující elektrárně Kozloduj. Zde jsou dosud v provozu bloky 5 a 6 sovětské provenience o celkovém výkonu 2000 MW (čtyři další byly na nátlak EU do roku 2006 odstaveny), jimž ale do konce dekády vyprší certifikovaná životnost. Realizací studie technické proveditelnosti vláda pověřila americký koncern Westinghouse, který se také účastní temelínského tendru.
(Zdroje: novininite.com, Kommersant, ČTK)