Je faktem, že míra porodnosti ve všech vyspělých ekonomikách klesla na úroveň, nebo dokonce pod úroveň, kdy by vyvažovala míru úmrtnosti. Pokud nepočítáme s imigrací, populace těchto ekonomik tedy bude stárnout a zmenšovat se. K tomu se přidá pokles pracovní síly a naopak růst závislosti lidí v neprodukčním věku na populaci ve věku produkčním. Výsledkem by měl být pokles ekonomického růstu a snižování úspor. Očekávaný vývoj poměru počtu lidí ve věku nad 65 let k počtu lidí ve věku 15 – 64 let v Číně, Německu, Japonsku a USA ukazuje první graf:
Odpovídá dosavadní demografický vývoj očekávaným změnám v ekonomice? Míra hrubých úspor se v Německu od roku 1980 pohybuje mezi 20 – 25 %, v Japonsku a v USA klesá. Investice ve všech třech zemích za posledních třicet let klesaly. Zajímavé je to, že celkové čisté úspory (běžný účet) se v USA a Japonsku mnoho nezměnily, v Německu ano. Spojené státy dosahují deficitů, zatímco Japonsko přebytků ve výši 2 – 3 % HDP. Před sjednocením dosahovalo Německo malých deficitů běžného účtu, po roce 2000 se ale dostalo do znatelných přebytků. Bylo to odrazem rostoucích úspor a klesajících investic.
Rostoucí mezigenerační závislost neovlivňuje jen úspory domácností, ale i veřejné finance a celkové národní úspory. Na veřejných financích se obvykle projevuje poklesem příjmů (kvůli klesajícímu trendovému růstu) a rostoucími výdaji na zdravotní péči a důchody. Konkrétní dopad závisí na tom, jak je nastaven zdravotní a penzijní systém. Podle OECD se výdaje spojené s lidmi v důchodovém věku zvýšily z 8,2 % HDP v roce 1990 na 13 % v roce 2009. Tyto výdaje ale během stejného období v Německu překvapivě klesly z 9,4 % na 9,1 % HDP. V USA se zvýšily z 5,2 % na 6,1 % HDP. Podobný vývoj můžeme vidět v oblasti sociálního zabezpečení. S ním spojené výdaje v Německu mezi lety 1990 – 2000 rostly z 20 % na 25 % HDP, poté ale přišla stagnace. V Japonsku a v USA byly tyto výdaje nejdříve mnohem níže (11 % a 14 % HDP), po roce ale začaly prudce růst a nyní dosahují 22 % HDP v Japonsku a 20 % v USA.
Nedojde-li ke strukturální změně, ve všech třech zemích dojde v následujících letech k růstu výdajů v oblasti zdravotní péče a důchodů. Čistou současnou hodnotu zvýšených výdajů v letech 2011 – 2050 se pokusil odhadnout MMF. Německo a Japonsko na tom jsou podle tohoto odhadu mnohem lépe než USA. Tam je čistá současná hodnota budoucích závazků souvisejících se zdravotní péčí na 150 % HDP, což odpovídá 6% ročnímu růstu těchto výdajů. Hodně bude samozřejmě záviset na tom, jak se bude celý systém měnit, nyní ale můžeme říci, že USA se nacházejí v mnohem horší situaci než Německo a Japonsko, a to i přes jejich lepší demografický profil.
Bylo by nezodpovědné nevěnovat popsaným implicitním závazkům pozornost. Současné zadlužení představuje jen malý výsek celkového obrázku, který neodráží střednědobý a dlouhodobý vývoj. Pokud sečteme současný dluh a všechny dluhy implicitní, představuje celkové zadlužení Spojených států asi dvojnásobek dluhu Japonska a téměř trojnásobek dluhu Německa:
(Zdroj: Deutsche Bank)