ECB je často kritizována za to, že její politika se liší od politiky amerického Fedu. Ten podle této kritiky učinil vše, co je v jeho silách, aby podpořil růst a ekonomické oživení. ECB je namísto toho velmi opatrná, protože se obává budoucí inflace a toho, že by vlády neměly dostatek motivace ke snižování deficitů. Je jasné, že Fed hrál při podpoře oživení americké ekonomiky rozhodující roli. Je také pravdou, že ECB zůstává poměrně konzervativní. Nesmíme ale zapomínat, že co se týče strukturálních faktorů, je na tom evropská ekonomika také jinak než USA. Pokud by se tedy ECB snažila ovlivnit dlouhodobé sazby či kurz eura, tato politika by růst nepodpořila.
Fed stlačil výnosy vládních dluhopisů pod úroveň nominálního růstu ekonomiky, čímž soukromému sektoru ulehčil oddlužení, podpořil ceny investičních aktiv (nemovitostí a akcií) a výsledný efekt bohatství zvýšil poptávku domácností a investice firem. Likvidita, kterou vytvořila ECB, nebyla ve velké míře použita k nákupům vládních dluhopisů, protože ECB se obává morálního hazardu. Průměrný výnos vládních dluhopisů zemí eurozóny tak zůstává znatelně nad nominálním růstem ekonomiky. Euro sice po roce 2008 silně oslabilo, v reálném vyjádření ale jeho kurz leží stále vysoko. Musíme se ovšem ptát, jaká by byla efektivita snah o další oslabení eura. Slabší kurz by byl samozřejmě pozitivní pro průmysl. Náš odhad elasticit dovozů a vývozů eurozóny ovšem naznačuje, že výsledkem oslabení eura by byly nižší reálné příjmy a pokles reálného produktu.
Co se týče sazeb, můžeme konstatovat, že i kdyby se ECB snažila o jejich celkový pokles, stále by zůstávaly nad nominálním růstem ekonomiky. Ten je totiž v eurozóně mnohem níž než v USA. Reálný potenciální růst je v USA 2,7 %, ale v eurozóně jen 0,2 %. Nominální potenciální růst dosahuje v USA 4,5 %, v eurozóně 1,5 % ročně. I kdyby tedy byla politika ECB mnohem aktivnější, nízký růst produktivity a nedostatek inovací a investic do vzdělání by zamezily tomu, aby byla její politika v podpoře růstu efektivní.
Vedle výše uvedeného můžeme pozorovat, že současná politika utahování a úspor v eurozóně nepřináší úspěch. Dokonce můžeme říci, že vede k ekonomické pohromě. To však není důvod k tomu, aby byl postup změněn na tradiční keynesiánskou stimulaci. To, že současná strategie není úspěšná, je patrné z klesající aktivity, poklesu investic, destrukce produkčních kapacit, problémů při snižování fiskálních deficitů, z problémů bank a nakonec i z rizika politických krizí. Podle našeho názoru je ale nutné zaměřit se zejména na zvýšení produktivity a na nabídkovou stranu celkově. Jak bylo naznačeno výše, namístě jsou investice do energetiky, vzdělání či technologií. Role ECB by měla spočívat ve snižování sazeb u podnikatelských úvěrů. Hlavním problémem, kterému eurozóna čelí, je totiž pokles potenciálního produktu.
(Zdroj: Natixis)