Polsko je jednou z evropských zemí, která dosáhla relativního úspěchu. Vyhnula se totiž prudkému propadu, který postihl většinu zemí na periferii a dosáhla poměrně silného oživení. Graf porovnává vývoj reálného produktu Polska a eurozóny:
V posledních čtvrtletích tempo růstu polské ekonomiky poněkud pokleslo. Zčásti jde o odraz fiskálního utahování a zčásti o vliv podivné strategie centrální banky. Ta se rozhodla sledovat směr nastavený ECB a v roce 2011 zvýšila sazby. I tak ale můžeme říci, že z hlediska evropských standardů se Polsko vyhýbá ekonomické hrůze, která je patrná jinde. Tento úspěch má hodně co do činění s tím, že si ponechalo vlastní měnu a plovoucí kurz. Když tak docházelo k velkému přílivu kapitálu na periferii, Polsko neprocházelo obdobím vyšší inflace, ale obdobím posilování kurzu. A když udeřila krize, směr vývoje kurzu se rychle obrátil, jak ukazuje druhý graf:
Co chce nyní polská vláda udělat? Samozřejmě vstoupit do eurozóny. Bez ohledu na to, jaký byl vývoj ve Španělsku, Irsku a nyní na Kypru. Kolik důkazů je ještě třeba na to, abychom pochopili, že euro znamená past, která neposkytuje žádný únik z krize? I kdybychom uvěřili legendě, která se vypráví o Lotyšsku (což bychom neměli), měli bychom uznat, že členství v eurozóně je minimálně nejistou sázkou, která může mít hrozivé důsledky.
Pokud bychom se pak oprostili od toho, co je politicky prosaditelné, správným řešením pro Kypr by bylo opuštění eurozóny. Důvod je jednoduchý. Jestliže si euro ponechá, přijde neuvěřitelně hluboká deprese a bude trvat dlouhé roky, než si země vybuduje nový exportní sektor. S vlastní měnou by tento proces byl mnohem lehčí. Doposud ekonomiku táhl bankovní sektor a cestovní ruch. První sektor dnes v podstatě zmizel, Trojka požaduje utahování i přesto, že země prý dosahuje primárního přebytku. Nepřekvapilo by mě, kdyby propad ekonomiky dosáhl 20 %. Kypr potřebuje boom v oblasti cestovního ruchu a rychlý růst dalších exportních sektorů. Tipoval bych na zemědělství, ale hlubší znalosti nemám. Je jasné, že nejjednodušší cestou by byla devalvace. Vše by nakonec bylo o levných zájezdech pro britské turisty. Má-li se však tohoto cíle dosáhnout poklesem nominálních mezd, půjde o mnohem bolestivější cestu.
Je ale vůbec možné euro opustit? Eichengreen hovoří o tom, že pouhý pokus o tento krok by vyvolal run na banky, ale ty byly na Kypru dlouho zavřené a pokud bych byl tamním diktátorem, prodloužil bych tyto bankovní prázdniny a zavedl novou měnu. Technicky by mělo být možné nahradit i bankovky. To vše sice zní jako zoufalé kroky, ale ty jsou namístě! Nic z toho se pravděpodobně nestane a vláda se bude obávat kroku do neznáma i přesto, jaké škody napáchá současný postup.
(Zdroj: Blog Paula Krugmana)