Alan Greenspan je jedním z nejznámějších žijících ekonomů. Přesto bychom ho nemohli nazvat ekonomem ekonomů. Abychom pochopili pozici, kterou ve světě má, musíme nejdříve pochopit sociální dynamiku jeho profese. Hvězdní ekonomové procházejí standardním procesem, kterým prošly i současné hvězdy Ben Bernanke, Larry Summers a Janet Yellen. Ten obsahuje následující části:
Je nutno chodit na elitní univerzitu, jako je Harvard (Bernanke), M.I.T. (Summers) nebo Brown (Yellen). Pak je nutno studovat doktorandské studium na místech jako M.I.T. (Bernanke), Harvard (Summers) či Yale (Yellen). Je třeba, abyste byli považováni za jednoho z nejchytřejších studentů, i když nemusíte nutně patřit mezi ty nejoblíbenější. Musíte mít také známého učitele. Bernanke měl Stanleyho Fischera, Summers Martina Feldsteina a Yellen měla Jamese Tobina. Pokud je vaše dizertační práce dost dobrá, musíte se stát asistentem na další elitní instituci, jako je Stanford (Bernanke), M.I.T. (Summers) či Harvard (Yellen). Tam budete učit a hlavně psát články. Cílem je učinit dojem na ostatní ekonomy.
Když budete úspěšní, nabídnou vám nakonec místo na jedné ze známých univerzit, kde se stanete ekonomem ekonomů. V tuto chvíli se cesty rozcházejí, někteří se věnují práci na univerzitě, někdo se vydá do světa ekonomické politiky. Většina z nich se ale za čas vrátí do pohodlí akademického světa. Výjimečně dojde k tomu, že někdo není spokojen s univerzitním životem a jeho pomalým tempem a touží po slávě a rychlém tempu ve Washingtonu. Příkladem je právě Bernanke, Summers a Yellen. Greenspan je pak úplnou výjimkou. Studoval sice na Columbia University pod Arthurem Burnsem, doktorát ale nedokončil a začal pracovat jako nezávislý ekonom. Nezačal tedy svou kariéru snahou o uznání u kolegů a psaním článků do vědeckých časopisů. Ve známost vešel díky práci pro politiky, do čela Fedu se dostal za Reagana a zůstal tam i za vlády George H. W. Bushe, Billa Clintona a George W. Bushe. Na této pozici byl tedy neuvěřitelných 18 let.
Greenspanovu novou knihu „The Map and the Territory“, tedy „Mapa a území“, nejlépe pochopíme právě v případě, že známe jeho odbornou minulost. Nabízí nám moudrost, ta je ale podivně zabalena. Greenspan vnímá svět rozdílně od mnoha jeho kolegů a příčinou je právě jeho cesta k úspěchu na poli ekonomie. Teorie u něj má menší váhu, spoléhá se více na data a praktické zkušenosti. Navíc byl šéfem Fedu a to je velmi dobrá škola. Mezi zaměstnanci této instituce najdeme stovky výborných ekonomů a jejich hlavním úkolem je zajistit, aby vedení Fedu vědělo, co dělá.
Greenspan je často kritizován s tím, že je ideolog. Jeho kniha ale ukazuje, že to není fér. U široké škály témat od monetární politiky přes politiku fiskální až po produktivitu a globalizaci nabízí velmi otevřený a hluboký pohled. Ekonom uznává, že byl příliš velkým optimistou co se týče schopnosti finančního sektoru chovat se racionálně a odpovědně. Nyní navrhuje, aby byly významně zvýšeny kapitálové požadavky a aby byla věnována větší pozornost „zvířecím pudům“. Zároveň ale varuje před tím, abychom se příliš spoléhali na regulátory, protože ti pravděpodobně podlehnou iracionalitě také. Jsou to lidé stejně jako ti, které regulují. Jen nejsou tak dobře placeni.
Kniha to ale přesto není dobrá, protože se snaží upoutat pozornost dvou rozdílných skupin čtenářů. První z nich jsou profesionální ekonomové a pro ně tu jsou desítky grafů a tabulek, regresní analýza a další statistické testy a nástroje. Greenspan ale zároveň píše pro běžné lidi, kteří chtějí od tohoto známého muže slyšet pouze to, jak ekonomika vlastně funguje. Nakonec ale kniha neupoutá ani jednu skupinu. Ekonomové se mohou něčemu přiučit, bude jim ale jasné, že mnohé argumenty by neprošly testem, kterým musí projít články v odborných časopisech. Ostatní si ji třeba koupí, do konce ji ale většinou nedočtou. Pokud se to přece jen někomu podaří, bude nakonec odměněn. Grenspanova cesta ke slávě možná byla nekonvenční, existuje ale důvod, proč se k němu američtí prezidenti v době jejich vlády obraceli.
Autorem je N. Gregory Mankiw z Harvardu.
(Zdroj: NYTimes)