Alan Greenspan se ve své nové knize The Map and the Territory věnuje tomu, co se pokazilo v americké politice a ekonomii. Za dnešní spory nedává vinu současné vládě, namísto toho poukazuje na to, že růst dávek a různých programů podpory jde ruku v ruce s poklesem úspor ve společnosti. To má pak negativní dopad na financování investic. Částečně je pokles domácích úspor vyvážen půjčkami ze zahraničí, tento dluh se ale nyní vyšplhal na 5 bilionů dolarů.
Greenspan je podle svých slov zmaten tím, kolik viny se mu za předchozí problémy připisuje. Jeho kritici tvrdí, že nízké sazby a zvýšená nabídka peněz mezi lety 1987 a 2006 vedly k vytvoření bublin. Greenspan o této teorii poprvé slyšel v roce 2007, když o vazbě mezi uvolněnou politikou a realitní bublinou hovořil John Taylor ze Stanford University. Greenspan ale tvrdí, že „s bublinou to nemělo co dělat, celé je to směšné“. Taylorova prohlášení podle něho jen sloužila těm, kteří na Fed útočili z obou stran. Greenspan tak pro Brookings Institution vypracoval studii, která bod po bodu vyvrátila Taylorova tvrzení. „Myslel jsem, že tím jsem to celé pohřbil. Ale nestalo se tak, protože nikdo mou studii nečetl,“ uvádí bývalý šéf Fedu. Taylor je jeho přítel a tak spor dále nehrotil, neměl ale tušení, jak daleko celá věc dojde. „Jeho tvrzení nejsou podpořena žádnými důkazy, ale tu bitvu vyhrál a nyní jsou běžně přijímané,“ míní Greenspan. Taylor zase tvrdí, že jeho výsledky jsou „poměrně silně podloženy daty“ a i jiní ekonomové došli k podobnému závěru.
Greenspan říká, že se vždy považoval více za matematika než za fyzika. Po krizi si ale uvědomil, že práce s čísly nestačí. Fed měl sice ten nejpropracovanější model, ale ani ten nenaznačoval jakékoliv problémy. (53,18 USD, -0,82%) vydal tři dny před propuknutím krize analýzu hovořící o tom, jak ekonomika roste, MMF na konci roku 2007 tvrdil, že globální rizika jsou na ústupu. Greenspan byl podle svých slov „šokován“ studiem stádového chování, ke kterému po krizi přikročil. Jeho pohled na to, jak svět funguje, to „obrátilo vzhůru nohama“.
Dnes Greenspan podle svých slov chápe, jak velkou roli v chování lidí hraje iracionalita. Obdivuje práci Daniela Kahnemana zaměřenou na psychologii a její aplikaci na ekonomickou teorii. Za svůj přínos dostal tento profesor z Princetonu v roce 2002 Nobelovu cenu. Greenspan odmítl komentovat, zda souhlasí s kroky Bena Bernankeho, v souvislosti s programem TARP ale říká, že byl použit „daleko za rámec toho, co bylo nutné“. Ohledně současných politických sporů tvrdí, že vedení země bylo naposledy rozděleno podobným způsobem jako dnes během občanské války.
(Zdroj: WSJ)