Alespoň jedna skupina Američanů se má dnes hůř, než se měla před deseti lety, během Velké deprese i před celými sto lety. Jsou to sluhové. Důvod je překvapivě jednoduchý a jmenuje se outsourcing. Bohaté americké rodiny mají dnes stejný přístup jako velké firmy. Na všemožné služby si najímají firmy. Platí to od péče o děti, přes zahradníky, až po úklid. Cílem je snížení nákladů. Dříve bylo běžné, že v každém domě bohatých rodin bylo služebnictvo, které tam pracovalo po celý život, nyní je tato služba předmětem outsourcingu.
V roce 1930, tedy téměř na počátku Velké deprese, měla zhruba 1 ze 45 městských rodin sluhu. V roce 1946 to ve své studii zaměřené na tuto oblast trhu práce uváděl George Stigler, který zároveň tvrdil následující: „Ve společnosti s relativně velkým počtem rodin na obou koncích příjmového spektra najdeme relativně velkou nabídku služebnictva a zároveň velkou poptávku po něm.“
Přesně taková je dnes situace ve Spojených státech. Horních 10 % se má dobře, spodní třetina zoufale hledá práci. Outsourcing ale změnil jejich podmínky k horšímu. Příkladem jsou kuchaři. Mnoho z nich dnes pracuje v rodinných restauracích a fast-food restauracích. Bohatší rodiny si nemusí pořizovat kuchaře na plnou pracovní dobu, ale jen pro konkrétní příležitosti. V roce 1910 takový rodinný kuchař vydělával asi 10 dolarů týdně, dnes by to tedy bylo asi 235 dolarů týdně. Federální minimální mzda pro 40 odpracovaných hodin činí 290 dolarů. Na první pohled by se tak zdálo, že dnešní kuchař je na tom lépe, ale opak je pravdou.
Dnešní kuchař zaplatí ze své mzdy celkem asi 29 – 55 dolarů na daních a dalších srážkách. V roce 1910 neplatil nic. K tomu se dnes obvykle přidávají náklady na dopravu, u autobusu se jedná asi o 17 – 27 dolarů týdně. Rodinný kuchař roku 1910 měl v domě, kde pracoval, svůj zařízený pokoj, dnes si podobné věci musí zařizovat sám. Podle některých odhadů dnes ti, kteří pracují v domácnostech, musí dát 60 % svých příjmů na bydlení a pětinu na jídlo. Návrat k tomu, aby se dnešní sluhové dostali na životní úroveň, kterou měli před sto lety, je velmi vzdálený.
Autorem je držitel Pulitzerovy ceny David Cay Johnston.
(Zdroj: America.aljazeera)