To, co nás mělo před krizí ochránit, naši zranitelnost naopak zvětšilo. Šlo o model finančního systému, kde docházelo k seskupení aktiv do jednoho celku a jejich následné distribuci široké skupině vlastníků. Existuje podobné nebezpečí i dnes? Ano a v jeho centru tentokrát nebudou banky, ale investiční fondy. Naznačil to vývoj v létě, který sebou přinesl úvahy o tom, že Fed sníží tempo nákupů aktiv. Tyto spekulace spolu s obavami z nižšího růstu vyvolaly odliv kapitálu z rozvíjejících se ekonomik a následně růst rizikových prémií, pokles cen akcií a oslabení řady měn k dolaru.
Proč takový vývoj následoval po pouhých náznacích toho, že by se Fed mohl posunout směrem k utaženější politice? Hyun Song Shin z Princeton University tvrdí, že příčinou by mohl být růst poptávky po dluhopisech soukromého sektoru v rozvíjejících se ekonomikách. Před krizí poskytovaly likviditu zejména banky, po roce 2010 se centrum toku likvidity přesunulo ke zmíněným dluhopisům v rozvíjejících se ekonomikách. A tok likvidity směrem k nim udržují zejména fondy jako , Vanguard, Fidelity, , Pimco a podobně. Můžeme hovořit o druhé fázi toku globální likvidity. Když v létě nastalo jeho otočení, příčinou bylo právě chování investičních fondů.
Vnější financování rozvíjejících se ekonomik prošlo změnou. Nebankovní společnosti se relativně k bankám staly většími dlužníky a úvěry byly do značné míry nahrazeny dluhopisy, které kupují fondy. Během tohoto procesu tak roste nesoulad mezi tím, v jaké měně jsou denominována aktiva dlužníků a v jaké měně si půjčují. Vidíme tedy znepokojivou paralelu s asijskou krizí, dnes jsou zdánlivě levnými dolary financována aktiva nefinančních firem. Až se podmínky na trzích změní, půjde o vražedný mix. Dolar posílí, ceny dolarových dluhopisů klesnou a tok dolarů se otočí. Dlužníci se kvůli horšímu přístupu k financím dostanou do problémů s cash flow, což bude mít negativní dopad na investice. Vše zhorší oslabování měny, výsledkem mohou být bankroty, které ovlivní i domácí banky.
I investiční fondy mohou znamenat zdroj nestability, pokud se chovají procyklicky. Problémem v tomto konkrétním případě je absence dlouhodobých dluhopisových investorů a nesoulad mezi tím, v jakých měnách jsou denominována aktiva a pasiva dlužníků. Nefinanční sektor pak čelí podobným rizikům jako banky a celý tento příběh ukazuje na jedno důležité poučení: Rozhodující je rozvaha celé ekonomiky. V současné době je složité odhadnout, jak velkému riziku skutečně čelíme. Rozvíjející se ekonomiky ale musí vést toto riziko v patrnosti a to samé platí o institucích, které by jim měly pomáhat.
Uvedené je výtahem z „Asset managers could blow us all up“. Autorem je Martin Wolf.
(Zdroj: FT)