Čína možná přináší revoluci v globálním finančním systému

Čína je nyní největší ekonomikou světa. To, že podle parity kupní síly předstihne Spojené státy, bylo nevyhnutelné a nejedná se o žádné překvapení. Jinak tomu ale je ohledně dopadu aktuálního vývoje na měnovou politiku Pekingu. Možná se dokonce ukáže, že právě její změna bude tou nejvýznamnější událostí v oblasti makroekonomické politiky v letošním roce.

Čínská měnová politika byla vždy kontroverzní. Po deset let se snažila o záměrnou devalvaci, která měla podpořit exporty. V roce 2005 se však podvolila mezinárodnímu tlaku a umožnila reálnému kurzu renminbi růst. Od té doby kurz posílil asi o 30 %, tento vývoj byl na čas přerušen jen po velké finanční krizi. Nová data Světové banky týkající se cen v čínské ekonomice naznačují, že kurz renminbi se nyní nalézá zhruba na férové úrovni. Arvind Subramanian a Martin Kessler tvrdí, že průměrné ceny v Číně odpovídají tomu, jaké jsou ceny v USA (s ohledem na to, jak je čínská ekonomika rozvinutá). Jiné metody vedou k mírně odlišným závěrům, ale zdá se pravděpodobné, že čínská měna už není významně podhodnocená.

Čína se tedy podle výše uvedeného stala odpovědným globálním občanem. Důvodem je bezpochyby i fakt, že posilující kurz jí pomáhá v podpoře domácí spotřeby. Vedle toho dochází ke snížení obrovských obchodních nerovnováh mezi Čínou a USA. A v neposlední řadě byl snížen tlak na konkurenceschopnost některých rozvíjejících se ekonomik. Posilování renminbi pak vedlo k rozmachu tzv. carry trans. Tento příliv peněz do Číny pomohl zlepšit přístup k penězům v Číně v době, kdy bylo třeba zahladit problémy s financováním místních vlád. Zároveň nafoukl úvěrovou bublinu i v těch nejvíce zranitelných oblastech a donutil vládu k intervencím na měnovém trhu.

Růst čínských devizových rezerv v globální ekonomice doposud fungoval jako kvantitativní uvolňování. Představoval totiž nákupy vládních dluhopisů vyspělých zemí. Možná přispěl i k silnému kurzu eura k dolaru, protože Čína pravděpodobně diverzifikuje své nové rezervy směrem od amerických aktiv. V únoru se ale Čína rozhodla, že je třeba změnit kurz. Její intervence snížily kurz o několik procent. Cílem bylo snížit či úplně eliminovat příliv peněz do země. Vláda ale také zřejmě dospěla k názoru, že další posilování kurzu už není žádoucí a vítané. Diana Choyleva z Lombard Street Research v této souvislosti dokonce tvrdí, že kurz renminbi je o 15 – 25 % nadhodnocený. A dodává, že ačkoliv reálná ekonomika potřebuje oslabení měny, z hlediska dluhu by takový krok mohl být „smrtelný“.

Zmíněný scénář není ani zdaleka nevyhnutelný, protože Čína má devizové rezervy a fiskální prostor pro refinancování špatných úvěrů. Namísto měnových intervencí by pak vláda mohla více využívat bariéry pro pohyb kapitálu, které jsou dnes na jedné z nejvyšších úrovní na světě. V současné době mají Číňané možnost investovat do zahraničí pouze malé částky, ale Goldman Sachs odhaduje, že v následujících letech by čínská poptávka po zahraničních aktivech mohla vzrůst ze současných 20 % HDP na 90 % HDP. To by znamenalo odliv financí ve výši 6 bilionů dolarů. Doposud byla čínská měnová politika charakterizována nákupem zahraničních vládních dluhopisů. V budoucnu ji mohou stále více nahrazovat soukromé investice do akcií a nemovitostí. Těžit by z toho měl zejména zbytek Asie. To vše by znamenalo významnou změnu v toku globálního kapitálu a zaběhlém systému globálních financí.

Zdroj: Blog Gavyna Daviese