Poslední finanční krize je za námi, aspoň co se týče její akutní fáze, stále se však nedošlo k nápravě škod a protahují se také snahy o preventivní opatření proti krizím budoucím. Světové ekonomické fórum seřadilo země podle odolnosti bankovního sektoru právě v posledních šesti letech a na prvním místě stanula Kanada. Tato země se bankovní krizi v letech 2007-08 vyhnula a i díky tomu byla následná ekonomická recese mělčí.
Daleko zajímavější je ale to, že na žádnou kanadskou bankovní krizi nenarazíme ani při pohledu mnoho let do historie. Dokonce ani Velká deprese bankovní krizi nespustila. Studie provedená Charlesem W. Calomirisem a Stephenem H. Haberem z Princetonské university zkoumá období od roku 1840 a dochází k závěru, že krize definovaná omezením výběrů hotovosti, krachy bank a záchrannými operacemi vlád v Kanadě nenastala ani jednou. Kanada je tedy bez krize minimálně 174 let. Pro srovnání - Spojené státy si ve zkoumaném období prošly 12 vážnými krizemi. Zatímco během Velké deprese přišly USA o tisíce bank, v Kanadě zkrachovala jediná. Nikoli však v důsledku samotné krize, ale kvůli podvodu.
Co stojí za takto silnou odolností? Bohužel nejde o vlastnosti, které by se snadno naroubovaly na bankovní sektor jinde. Nastavení kanadského bankovního systému vychází hluboko z historie a politického a společenského vývoje. Robustnosti pomáhá také samotná víra ekonomických subjektů, že banky jsou bezpečné prostě proto, že vždy byly. Tato sebenaplňující se očekávání přitom vůbec nelze podceňovat. Jestliže run na banky je jejich destruktivním extrémem, zde je to naopak silný stabilizující prvek.
Ohledně nastavení a regulace systému se nabízí srovnání s obecně dominantním partnerem Kanady - Spojenými státy. Renee Faltom se jím zabývá ve studii pro Econ Focus a dostává se prakticky až na úroveň ústavního uspořádání a rozdělení mocí. USA vycházejí z konfederačního uspořádání s velkými pravomocemi členských států. Z toho vyplynula silná omezení pro působení bank mimo "domovský" stát a s tím související jejich malá diversifikace. Při regionálních šocích a runech měly banky kvůli roztříštěnosti sektoru navíc i problémy s přístupem k dodatečné likviditě. Regulace zakládání poboček v dalších státech se držela dlouho, až do devadesátých let 20. století.
Z malé centralizace vychází také uspořádání regulace - finanční sektor i jednotlivé aktivity bank v USA spadají ve výsledku pod mnoho regulátorů. Segmentace trhu i regulace jsou dlouho známé problémy, ale bankovní lobby změnám velmi dlouho účinně bránila, neboť i přes krize přicházející v průměru co 15 let bankám rozdělení trhu vyhovovalo.
V Kanadě je naproti tomu bankovní sektor historicky hodně koncentrovaný. Žádné geografické omezení působnosti zde nebylo. Oproti tisícům (někdy i desetitisícům) bank v USA je proto kanadských bank pár desítek a drtivou většinu trhu ovládá 6 z nich. Banky mohly poskytovat likviditu proti obecným aktivům a ne jen krytou vládními dluhopisy, což zvýšilo pružnost jejich reakce na problémy.
Zatímco USA řešily problémy bank zřízením Federálního rezervního systému, kanadské banky si pomohly samy. Bez centrální banky přečkaly i zmíněnou Velkou depresi a Bank of Canada byla ustavena až po ní. Umožnila to právě vysoká koncentrace sektoru, díky které si banky uvědomily, že krach či vážné problémy jedné z nich by poškodily celý trh. Sestavily si tak už začátkem 20. století fond určený na vzájemnou pomoc. Aby zamezily zneužití, zároveň se vzájemně hlídaly, aby nepodstupovaly příliš velké riziko.
Tato samoregulace je velmi účinná a dovolila Kanadě dlouho setrvat bez regulace oficiální. Ta byla zřízena až koncem 80. let. Regulátor je na rozdíl od USA pouze jeden, aby se regulace snadněji aktualizovala a držela krok s inovacemi a novými riziky. To se vyplatilo u poslední krize, kdy banky hypotéky spíše držely, než aby je přebalené prodávaly dál, a díky tomu se i více snažily pohlídat jejich kvalitu.
Nastavení bankovního, či obecně finančního systému, se vždy bude pohybovat mezi dvěma póly. Jeden představuje stabilita a větší (samo)regulace a druhý rizikovost s větší volností a inovacemi. Je přitom na jinou diskusi, zda jsou finanční inovace více přínosem pro ekonomiku a společnost, nebo hlavně pro banky, a jestli převažují nad následky krizí. Vyspělý svět se po poslední krizi snaží jít spíše prvním směrem a omezovat riziko, a Kanada mu tedy může být vzorem. Na druhou stranu, pokud odněkud přijde inovace zlepšující efektivitu sektoru, bude to nejspíš znovu ten New York.