Centrální banky pro všechny
Řada centrálních bank už několik let uplatňuje netradiční monetární politiku. To má zřejmě za důsledek i to, že se objevuje zvýšené množství netradičních návrhů, jak centrální bankovnictví reformovat. S jedním takovým návrhem přišla před nedávnem i britská organizace Nesta, která o sobě tvrdí, že je „charitou pro inovace“. Ekonom Nicholas Gruen přichází na jejích stránkách se skutečně inovativním návrhem: „Dejte všem lidem stejné právo využívat služeb centrálních bank, jaké mají velké komerční banky.“
Gruen tvrdí, že v době internetu by britská centrální banka Bank of England měla poskytovat například spořící účty či hypotéční úvěry, které budou dobře zajištěny kolaterálem. „Tím, že odstraníme prostředníka, získají klienti lepší podmínky. Soukromí poskytovatelé úvěrů by se pak zaměřili na oblasti, kde je třeba efektivního ocenění rizika,“ tvrdí ekonom. Jak by se asi se svými poplatky zachovaly naše domácí banky, kdyby jim v běžných službách začala konkurovat jejich „mateřská“ ČNB?
Putin si měl Krym koupit
Ukrajinská krize zatím nejeví známky slábnutí a i zde se začínají objevovat kreativní návrhy na alespoň částečná řešení. Profesoři práva Joseph Blocher a Mitu Gulati z Duke University na stránkách FTAlphaville tvrdí, že mezinárodnímu společenství by obecně pomohlo, kdyby existoval trh s půdou. Nešlo by však o půdu zemědělskou, ale o půdu ve smyslu území daného státu. Příkladem je pro ně situace, kdy požaduje po Ukrajině splátku 11 miliard dolarů údajného dluhu.
„Vladimír Putin se zmocnil Krymu, protože ten je podle něho součástí Ruska. poté zvýšil cenu, za kterou si od něj Ukrajina kupuje zemní plyn. Ukrajina tedy ztratila Krym a skončila s obrovským dluhem,“ píší profesoři. A celkem logicky se ptají, proč by měla platit země, která ztratila část svého území? Mezinárodní právo by podle nich mělo poskytovat rámec pro situace, kdy „namísto násilného převzetí proběhne obchodní dohoda“. „Je možné, že kdyby si Putin mohl Krym koupit, Ukrajina by dosáhla odpuštění dluhů a několik let by do ní proudil levný plyn. A nejde o situaci, která by byla pro Krym nějak specifická. Trh pro území jednotlivých států by dokonce mohl zlepšit způsob vládnutí, protože řada lidí je nyní uvězněna v zemích, kde panuje vojenský a policejní útlak a nemají výhled na lepší ekonomické podmínky. Pokud by bylo možno obchodovat s územím, vlády by se namísto útlumu růstu snažily o jeho zvýšení,“ tvrdí Blocher a Gulati.
Buffett neumí jen investovat
Proč se Warren Buffett stal investorskou legendou? Pro většinu z nás je asi odpověď nasnadě: Jde o odraz jeho výsledků. Sam?Leith ale na stránkách FT uvažuje o tom, že svou roli hraje i jiný faktor: Buffett umí dobře mluvit. „Buffettova přednost je u jeho mluveného projevu stejná jako u jeho investic. Řada investorů se orientuje na složité finanční instrumenty a používá i složité výrazy. Buffett jde opačnou cestou. Řídí se známým pravidlem, podle kterého nemá nikdy investovat do firmy, které nerozumí. A to se odráží i v jeho mluvě. Používá jednoduchý styl a tento lidový styl je většinou nejefektivnější,“ píše Leith.
Zmíněná úvaha má ale širší kontext: Buffettova jednoduchá mluva může odrážet to, že si věří a nemusí si nic dokazovat. Pokud někdo naopak příliš často používá sofistikované výrazy, je namístě otázka, zda vlastně rozumí tomu, co říká. Buffett má i další esa v rukávu: Rád vypráví příběhy a používá přirovnání. A ta mají šťávu, což ukazují třeba následující příklady: „Dítě se nenarodí už za jeden měsíc jen proto, že jste do jiného stavu přivedli devět žen,“ a „teprve odliv ukáže, kdo plave nahý“. Leith si podle svých slov netroufá na to, aby posuzoval, jak Buffettova slova ladí s tím, jak si vede . Jeho přesvědčovací schopnosti jsou ale „příkladné“. Je tedy Buffett výjimkou z pravidla, které tvrdí, že „kdo neumí, ten mluví“?
Jak začít s vinným sklípkem
Je dobře známo, že víno není jen příjemný nápoj, ale může z něj být rovněž zajímavá investice. Pro ty, kdo uvažují o tom, že v této oblasti začnou vyvíjet aktivitu a založí si vinný sklípek, přináší několik užitečných rad Wall Street Journal. V první řadě bychom neměli „jednou za týden kupovat několik náhodně vybraných lahví“. Namísto toho je lepší koupit méně často větší počet, protože můžeme od našeho vinaře získat slevu. A nejlepší je mít dva nebo tři vinaře, od kterých objednáme katalog a ve volném čase porovnáme vína a jejich ceny.
Nakoupená vína je pak dobré rozdělit do tří kategorií: Vína pro okamžitou konzumaci. Vína, která se budou s časem zlepšovat. A nakonec vína investiční. Sem patří ta, jejichž hodnota „bude s roky stabilně růst“. Jednou z možností pak je koupit tři sady oblíbeného vína s tím, že jedna bude po letech prodána a zisk pokryje náklady na zbylé dvě. Ty mezitím poslouží k jinému než investičnímu účelu.
A jaké jsou praktické rady ohledně uskladnění? Nejlepší je severní místnost, která si uchovává konstantní teplotu, nedochází v ní k vibracím a není suchá. Víno by se mělo skladovat při teplotě 10 – 20°C, ideálem je 10 – 15°C. Konstantní teplota je ale důležitější než její dosažená výše. Jinak řečeno, hlavně je nutné vyhnout se větším změnám teploty. Sucho pak může způsobit to, že vyschnou korky a dojde k porušení uzávěru lahví. Tomu může zabránit položení lahví na bok.
Zdroj: Nesta, FTAlphaville, WSJ
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a
témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky
nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím
spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem
společnosti.