Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Kvůli ECB ignorujeme „perverzního slona v místnosti“

Kvůli ECB ignorujeme „perverzního slona v místnosti“

13.6.2014 18:10
Autor: Redakce, Patria Online

Když se probíráme detaily toho, co ze strany ECB znamená jen nevýraznou změnu politiky, můžeme přehlédnout slona v místnosti. Je jím fiskální politika v eurozóně. Příliš často se maluje jako obrázek o pouhých dvou stranách. Na jedné vidíme země PIIGS, kde je fiskální utahování nutností, protože tyto země mají problém se získáním financí. Na druhé straně je Německo, v jehož zájmu není vyvažovat utahování na periferii domácím uvolněním fiskální politiky. Rozlišit ale můžeme i třetí skupinu zemí, které nečelí žádné krizi financování a mají velkou produkční mezeru. Tomuto bloku dominuje Francie, jejíž mezera je letos odhadována na 3,4 %. Patří sem i Nizozemí s produkční mezerou odhadovanou OECD na 4,4 %, Belgie s mezerou na úrovni 1,7 %, Rakousko s mezerou ve výši 3,2 % a Finsko s mezerou o velikosti 3,8 %. Následující graf ukazuje, jak v těchto zemích vypadá fiskální politika. Konkrétně jde o výši primární bilance:

sou 

Ve všech jmenovaných zemích tedy dojde letos i příští rok k utažení fiskální politiky. V případě Francie, Finska a Nizozemí se jedná o utažení velmi razantní. Pokud se tedy zaměřujeme pouze na Německo, jde o zavádějící pohled. OECD přitom očekává, že v této zemi letos dojde k velmi mírné fiskální expanzi. Největší škody jsou páchány jinde. Sledovat utaženou fiskální politiku v době, kdy má daná země velkou produkční mezeru, je prostě perverzní. To ukazuje teorie i praxe a takové prohlášení by nemělo budit žádnou kontroverzi.

Teoretický rámec, který používají monetární instituce téměř po celém světě, říká, že fiskální kontrakce v prostředí nízkých sazeb omezených nulovou hranicí způsobí vážné škody. Ty se projeví na produktu i na nezaměstnanosti (a sníží jádrovou inflaci). Praxe tento pohled v naprosté většině případů potvrzuje. Příčiny Velké recese mohou být stále předmětem diskuse, ale hlavní faktor stojící za druhou recesí v eurozóně je jasný: Kontrakce fiskální politiky v jádru i na periferii. Příliš mnoho makroekonomů to však stále neuznává. Popírají důležitost fiskální politiky či omezenou efektivitu politiky monetární, která narazila na nulovou hranici. Politici v Evropě tak mohou dál pokračovat s fiskální konsolidací a ignorovat ty ekonomy, kteří jejich pohled rozporují. Každý váhavý a opožděný pokus ECB o stimulaci je vyvážen politickým konsenzem o utahování.

Autorem je ekonom Simon Wren-Lewis z Oxford University.

Zdroj: MainlyMacro

 

 


Čtěte více:

Návrat mozků
12.6.2014 17:37
V roce 1968, když jsem studoval na důstojnické škole Mons Officer Cade...
F. Fukuyama: Zvrtlo se to, ale demokracie stále nemá konkurenci
16.6.2014 18:06
Ještě před pádem berlínské zdi jsem tvrdil, že historie se vyvíjí velm...

Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data