Ekonomické oživení v Evropě se zastavilo. Vedení eurozóny sázelo na to, že globální oživení bude dostačující pro rozhýbání aktivity v měnové unii. Tato strategie, která nepočítala s další monetární stimulací, ale nefunguje. Bundesbank říká, že německý růst se ve druhém čtvrtletí možná snížil k nule. Francouzská průmyslová produkce se třetím měsícem v řadě snižuje, průzkumy mezi podniky naznačují, že HDP klesá a možná přijde další recese. Stagnace ve větší části eurozóny pak opět automaticky zvedá poměr dluhu k HDP. Situace je vážná i proto, že ECB už nemůže kvůli rozhodnutí německého nejvyššího soudu fungovat jako věřitel poslední instance pro Itálii, Portugalsko, ani Španělsko.
Evropané si vytvořili měnovou unii, která je náchylná k chronickým depresím a opakujícím se krizím. Zároveň jim znemožňuje reagovat na geopolitické hrozby, a to i v případě, že se nacházejí u hranic unie. Itálie si prochází dlouhým mučením, protože její ekonomika je už 11. čtvrtletí v poklesu, nezaměstnanost mladých se nachází na 43 %. Ministr financí Pier Carlo Padoan volá po použití fiskálních stabilizátorů, data přicházející z Německa by podle něho měla být varovným budíčkem pro celou eurozónu. Míra zadlužení v Itálii vzrostla na 135,6 % HDP i přesto, že země dosahuje primárního rozpočtového přebytku. Podobný je vývoj v Portugalsku.
Evropané mají mnoho důvodů pro nesouhlas se sankcemi proti Kremlu. Němečtí sociální demokraté se například domnívají, že Sovětský svaz nezkrotil Reagan, ale Willy Brandt a jeho „Ostpolitik“. Pravicová AfD zase naznačuje, že Rusko má legitimní nárok na Kyjev a za základ vztahu s Ruskem navrhuje Bismarckovu dohodu z roku 1887. Jde o odraz německého myšlení, které považuje za skutečné nepřátele Německa západní demokracie. A není třeba zdůrazňovat, že americké špionážní aféry celé situaci příliš nepomáhají.
Většina averze k sankcím proti Putinovi ale pramení z ekonomických obav. MMF nyní tvrdí, že ECB by měla bez obav tisknout peníze, aby se eurozóna dostala z útlumu. Paul Mortimer-Lee z BNP Paribas k tomu dodává, že ECB nyní nemá žádnou ucelenou strategii a nepodařilo se jí přesvědčit trhy, že ví, co dělá. Čekat na to, až propukne deflace, podle něho není rozumné a současná chybná politika znamená ztrátu milionů pracovních míst. „ECB by měla přestat bojovat s duchy a začít boj s deflací,“ tvrdí Mortimer-Lee. Ke kvantitativnímu uvolňování ale v Evropě samozřejmě jen tak nedojde. Evropa je proto bezbranná, nemá nic na boj s deflací, ani na ochranu před dopady krize vztahů s Ruskem. Ta je přitom na svém počátku. Není divu, že se evropští politici chovají jako vystrašené ovce.
Autorem je Ambrose Evans-Pritchard.
Zdroj: The Telegraph