Zátěžové testy Evropské centrální banky mají svého poraženého. Je jím Itálie, které sítem kapitálových požadavků neprošlo hned 9 z 15 bankovních domů. Pro zemi, která zápasí s vysokým veřejným dluhem je tedy výsledek jejího finančního sektoru další těžkou ranou do rozkolísaného hospodářství.
Koncem minulého týdne Evropská komise vyzvala Itálii, aby vysvětlila, proč návrh jejího rozpočtu na příští rok nesplňuje dohodnuté cíle. Důvodem sporu měl být návrh italské vlády snížit deficit o 0,1 % výkonu ekonomiky. Podle nejmenovaného unijního zdroje Reuters však komise požadovala snížení o 0,7 %. Záblesk lepších časů pak přinesl víkend, během něhož italský tajemník pro evropské záležitosti Sandro Gozi ujistil, že země s Evropskou komisí našla společnou řeč a výsledné snížení by mělo dosáhnout 0,3 % HDP.
Jenže víkendové výsledky zátěžových testů optimismus rychle zchladily. Pro zemi, která zápasí s hospodářskou recesí a veřejným dluhem ve výši 134 % HDP (2Q letošního roku) je totiž požadavek navýšení kapitálu pro tuzemské banky další komplikací. Utlumení úvěrové aktivity, kterému vyšší nároky na kapitál nahrávají, totiž zchřadlé ekonomice dozajista nepomůže. Samotným bankám pak taktéž způsobuje nemalé potíže. Například s akciemi nejstarší světové banky Monte dei Paschi di Siena dnes bylo pozastaveno obchodování poté, co titul ztratil 15 %.
Nicméně těžce zkoušené italské hospodářství mohou těšit alespoň dílčí úspěchy. Prvně – dva největší poskytovatelé úvěrů (Unicredit, Intesa Sanpaolo) bezpečně zátěžovými testy prošly. Pro rozhýbání ekonomické aktivity je právě jejich (úvěrovací) role zásadní. Navíc, celkem sedm z devíti neúspěšných bank během letošního roku, který se do testů vztahujících se k poslednímu prosinci z loňska nezapočítával, navýšilo své kapitálové pozice. Počet italských bank, od kterých se tedy bude vyžadovat navýšení kapitálu, klesl na "pouhé" čtyři.
Kromě toho pak zemi může prospět reformní úsilí předsedy vlády Mattea Renziho. Ten v rámci svého programu plánuje snížení daní či reformu trhu práce. Pokud se mu jej podaří prosadit u evropských špiček (což nebude s ohledem na případné zvýšení deficitu snadné), zemi by se mohlo podařit vymanit z části svých obtíží, mezi které kromě vysoké míry veřejného dluhu patří také deflační riziko (za zmínku stojí, že se výnosy na státních dluhopisech pohybují na historických minimech, tudíž existuje dostatečná poptávka, tedy signál dobré víry v kredibilitu země).