Fed poškozuje střadatele tím, že drží sazby nízko. Nízké sazby vedou k inflaci. Nízké sazby vyvolávají finanční nestabilitu. Podobné názory slyšíte neustále, pokud hovoříte s finančníky, díváte se na CNBC a čtete finanční zprávy. Wall Street ale nevadí nízké sazby tolik, jako to, že je snížil Fed. Zdálo by se, že Wall Street bude snižování sazeb vítat, protože to obvykle znamená vyšší ceny aktiv. O obdobích uvolněné monetární politiky se koneckonců hovoří jako o „párty“. Všichni, kdo mají dlouhé pozice na akciích, komoditách či realitách, by se tak měli ze snižování sazeb radovat. Proč jej tedy Wall Street vlastně nenávidí?
Jde o záhadu, na jejíž vysvětlení se nabízejí tři vysvětlení. První říká, že Wall Street vydělává hlavně tím, že poskytuje služby svým klientům. Tedy bohatým lidem, kteří jsou většinou věřiteli. Jestliže pak dojde k růstu inflace, tito lidé prodělávají. A protože se obecně předpokládá, že nízké sazby vedou k inflaci, Wall Street se jich obává, protože se zajímá hlavně o to, jak bohatí jsou její klienti. Pokud ale sazby k vysoké inflaci nevedou, leží toto vysvětlení na vodě. Pokles sazeb totiž vede k růstu cen stávajících dluhopisů, klesají ale příjmy z nových obligací. Dochází tak k přerozdělení bohatství od těch, kteří mají dlouhodobý investiční horizont (rentiéři) k těm, kteří ho mají kratší. Pokud tedy mezi klienty Wall Street výrazně nepřevažují ti první, toto vysvětlení nefunguje.
Druhá teorie pracuje s předpokladem, že lidé z Wall Street mají rádi věci pod kontrolou, nebo alespoň chtějí vždy vědět, kam se věci ubírají. Fed je ale tak mocný, že veškerá síla bank a dalších finančních institucí jej nepřemůže. Brad DeLong psal o této tezi v roce 2013 a použil výraz „Mobby Ben“. Toho by z jeho mocné pozice dostal pouze prudký růst inflace, ke kterému ale navzdory četným predikcím opaku nedochází. Obecně můžeme v rámci této úvahy hovořit o tom, že Fed vyvolává nejistotu, která je pro Wall Street bolehlavem. Čím pasivnější tedy centrální banka je, tím větší pozornost může Wall Street věnovat něčemu, co má známé rozdělení pravděpodobnosti, jako třeba vývoj počasí.
Použít můžeme i behaviorální teorii. Ta mimo jiné tvrdí, že investoři se příliš nestarají o relativní zisky, zajímají je zisky absolutní. Pokud bezrizikové sazby leží na 8 %, může si investor vydělat třeba jen 6 %, ale stále bude spokojen, protože svůj výsledek neporovnává s alternativami. A také si může dovolit požadovat poplatek ve výši 2 procentních bodů. Jestliže jsou ale bezpečné výnosy blízko nuly a investiční fond dosáhne zhodnocení ve výši 1 %, jde sice o dobrý výsledek z relativního pohledu, ale ne z absolutního. Stejný poplatek jako v minulém případě pošle klienty do čisté ztráty.
Všechny zmíněné teorie jsou zajímavé, mají ovšem své slabé stránky. Je těžké říci, zda je nějaká správná, či zda jde jen o malé kousky celkového obrázku. A možná, že se nikdy nedozvíme, proč Wall Street tak vášnivě nenávidí Fed a jeho uvolněnou monetární politiku.
Zdroj: Bloomberg