John Bogle založil před 40 lety společnost Vanguard Group. Jeho základní myšlenka byla jednoduchá: Pro většinu investorů je výhodnější, pokud se zaměří na získání stejné návratnosti, jakou generuje celý trh, než aby vybírali jednotlivé akcie, časovali trh či se drželi jiné investiční strategie. Během oněch 40 let se z malé firmy stal investiční gigant, který nyní spravuje asi 3 biliony dolarů aktiv. Já sám popsanou myšlenku uznávám a většina mého portfolia je složena z pasivních indexů. Zároveň však nehodlám ignorovat určitá fakta, protože to by poškodilo mé portfolio (a portfolia mých klientů).
Odchylky od Bogleho filozofie u mě nejsou odrazem namyšlenosti či arogance, ale prosté matematiky. Jedná se o čtyři hlavní oblasti. První z nich je investování na zahraničních trzích. Bogle minulý rok potvrdil svůj názor, když řekl: „Mimo USA bych neinvestoval a důvodem jsou hlavně náklady spojené s investicemi v jiných měnách.“ Podobný přístup sebou ale nese řadu problémů. Ignoruje diverzifikaci a akcie v jiných částech světa, které jsou levnější a zároveň rychle rostou. Cullen správně tvrdí, že pokud někdo ignoruje velkou skupinu aktiv, jde vlastně o aktivního investora, který se pouze vydává za investora pasivního.
Institutional Investor nedávno přinesl jinou Bogleho myšlenku: „Chytrá beta je hloupá. Nic takového jako chytrá beta neexistuje, je to nesmyslná fráze.“ Bogle touto chytrou betou myslí posun od indexu s váhami založenými na kapitalizaci k jiným alternativám. Pravda ale je, že váhy založené na kapitalizaci jsou u indexu Standard & Poor's 500 téměř dílem historické náhody. Například Rob Arnott z Research Affiliates svým výzkumem dokazuje, že index vážený v podstatě na jakémkoliv jiném fundamentálním základě přináší lepší návratnost než index založený na kapitalizaci. A tato vyšší návratnost jde ruku v ruce s nižší volatilitou. Jde o zlepšení původního konceptu vážení indexů.
Další bod se týká prémie malých společností. Akcie menších společností totiž vynášejí dlouhodobě více než akcie společností větších a tato doba je dost dlouhá na to, abychom věděli, že nejde o náhodu. Platí to zejména o akciích menších společností, které můžeme zároveň považovat za akcie hodnotové. Chcete-li se odchýlit od čistě pasivní strategie, orientace na menší společnosti je přesně tím způsobem, jak to udělat. A nakonec tu jsou ETF, které Bogle nenávidí. Investorům se ale líbí jejich nízké náklady a lehkost, s jakou je mohou nakupovat nebo prodávat. Tyto transakce sebou nenesou všechny komplikace spojené s nákupem či prodejem jiných typů fondů.
Lidé mohou s ETF obchodovat příliš často, místo sledování chytré bety mohou spadnout do honičky hloupé alfy. U zahraničních investic budeme zase vždy čelit kurzovým ztrátám. V souhrnu ale tyto faktory prospívají. Bogle patří mezi ty největší investory všech dob a jeho přínos je nezpochybnitelný. Svět se ale od doby, kdy založil Vanguard, něco nového naučil. Bylo by chybou ignorovat nová data, která nevyhnutelně vedou k určitým odchylkám od jeho původní strategie.
Autorem je investor Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg