Globální výnosy dluhopisů se propadají níž a níž a ve dvou malých evropských zemích probíhá jedinečný monetární experiment. Švýcarská a dánská centrální banka tlačí sazby do záporných hodnot a tím testují, jaká je vlastně hranice pro snižování sazeb. Výsledky budou pozorně sledovány dluhopisovými investory i dalšími centrálními bankami, které doposud předpokládaly, že sazby nejde posunout níž než k nule.
Dánská centrální banka snížila sazby na -0,75 %, švýcarská snížila depozitní sazbu na -0,75 %. Sazby na peněžním trhu klesly až na -0,96 % a došlo i k posunu dluhopisových výnosů. Ti, kteří se domnívali, že výnosy dlouhodobějších obligací nemohou klesnout pod nulu, čelili nepříjemnému vystřízlivění. Dánsko i Švýcarsko jsou speciálními případy, protože čelí enormnímu tlaku na posílení kurzu. Pokud ale ukážou, že sazby mohou klesnout hluboko do negativního teritoria, zpochybní to téměř univerzálně přijímanou víru ekonomů, která tvrdí, že sazby nelze snižovat pod nulu. Fed přestal sazby snižovat, když dosáhly výše 0 – 0,25 %, bank of England tak učinila u sazeb ve výši 0,5 %. Obě tyto banky tvrdily, že z praktických či institucionálních důvodů už níž jít nelze. Panovaly obavy, že počítače na peněžním trhu by nebyly schopny při negativních sazbách fungovat. Hovořilo se o tlaku na zisky finančních institucí.
Některé ze zmíněných argumentů dnes ztrácejí na relevanci. Peněžní trhy fungují dál bez problémů, nová šéfka Fedu Yellenová minulý rok uvedla, že i Fed by mohl negativní sazby zvážit. Podle jejího názoru by ale jejich přínos byl pouze omezený. V USA i Velké Británii se navíc pozornost přesouvá k utažení politiky, takže problém hranice pro snižování sazeb není prioritou. Opak ale platí o ECB a Bank of Japan. Pokud se tyto banky budou domnívat, že snižování sazeb pod nulu je dobrým nástrojem, může se v budoucnu stát, že k němu skutečně sáhnou. V tuto chvíli to ale odmítají.
Globální dluhopisové trhy každopádně nebude ovlivňovat jen krátkodobý výhled týkající se sazeb, ale i představy o tom, kde vlastně leží hranice jejich snižování. Ceny dluhopisů nyní předpokládají, že dlouhodobé výnosy nemohou klesnout hluboko pod nulu a ne po delší dobu. Pokud by ale trhy dospěly k názoru, že ECB sníží sazby například k -0,8 % a bude je tam držet po dobu čtyř let, dopad na dluhopisové trhy v Německu by byl obrovský. Je tu ale jeden dosud nezmíněný významný faktor: Existence hotovosti. Bankovky jsou v podstatě neúročené vládní cenné papíry, které slouží jako prostředek směny. Pokud by sazby klesly výrazně pod nulu, banky i jejich klienti by se nakonec rozhodli, že budou namísto depozit vynášejících záporný úrok držet radši hotovost. V extrému bychom se tak přesunuli k ekonomice založené pouze na hotovosti. A to je ta hlavní překážka snižování sazeb pod nulu.
Klíčovou otázkou je tedy to, jakou hodnotu má pro společnost skutečnost, že depozita nelze na rozdíl od hotovosti ukrást a nemohou být jednoduše ztracena. Čím větší hodnotu tyto jejich vlastnosti mají (spolu s tím, že je lze jednoduše použít pro velké transakce), tím více v záporu mohou sazby být. V minulosti se předpokládalo, že tyto výhody depozit nemají zase tak velkou hodnotu. Nikdo to ale s určitostí neví. V budoucnu by mohly vzniknout nové firmy, které by nám pomáhaly s managementem naší hotovosti a jejím skladováním. Centrální banky by ale mohly takové podnikání omezovat a tím si zvyšovat prostor pro snižování sazeb.
V cestě k negativním sazbám ale stojí ještě dvě překážky: Sociální a politická. Negativní sazby jsou často popisovány jako daň uvalená na banky, která se stává daní pro střadatele. Je pravděpodobné, že jim by negativní sazby vadily mnohem více než dřívější snižování sazeb, které je ale drželo stále v kladných číslech. I to se nyní testuje v Dánsku a ve Švýcarsku. V tuto chvíli se zdá, že hranice pro snižování sazeb leží skutečně níže, než jsme se donedávna domnívali.
Zdroj: FT