Před několika dny jsem navštívil natáčení jednoho filmu. Přišel jsem za východu slunce, ale na scéně už bylo asi 150 lidí a pracovali na všem od stavby kulis až po natahování kabelů. Měl jsem tam být za „technického poradce“, protože film zahrnoval i několik scén z finančního prostředí týkajících se událostí, o kterých jsem dříve psal. Jak jsem ale sledoval celé to dění kolem, přemýšlel jsem nad něčím úplně jiným: Jak je možné, že vše běží tak hladce? Ti lidé spolu nikdy předtím nepracovali, jednotlivé záběry vyžadovaly složité přípravy, a přesto nebyla ztracena ani minuta času. Když jsem se ptal jednotlivých lidí, říkali mi, že se mezi sebou domlouvat nemusí, že nakonec do sebe všechno nějak zapadne.
Popsaný přístup k práci bývá někdy nazýván „Hollywoodský model“. Identifikuje se projekt, vzniká tým a ten pracuje tak dlouho, jak je nutné. Poté je rozpuštěn. Jde o alternativu k tradičnímu korporátnímu modelu, kde jsou kapitál stejně jako zaměstnanci využíváni dlouhodobě. Hollywoodský model je využíván pro velké a složité projekty, na kterých pracuje řada lidí z rozdílných profesí. A americká ekonomika prochází posunem k tomuto způsobu práce. Většina z nás bude nakonec pracovat na krátkodobých projektech a ne na tradičních dlouhodobých pracovních pozicích. Končí totiž dlouhé období, v němž se konkurovalo zejména na základě nákladů a v němž velké korporace nabízely v podstatě hodně podobné produkty.
Popsaná změna je dobrou zprávou pro management a vlastníky kapitálu, ale z toho, co jsem viděl, se zdá, že těžit z ní mohou i zaměstnanci. Producenti z Hollywoodu vám řeknou, že pro každý úkol je k dispozici jen omezené množství těch správných specialistů. Projekty přitom většinou startují rychle a mají přesně stanovené datum, do kterého musí být dokončeny. Vyjednávací pozice oněch specialistů je tedy poměrně silná. Například platy filmových kadeřníků leží mnohem výše než platy v luxusních salonech. To samé platí u tesařů či zedníků.
Nový systém nabízí i další výhody: Aktuální tržby, které generují filmy, ukazují, jak se vyvíjí poptávka po dané profesi a které dovednosti jsou nejvíce ceněny. Hovořil jsem v této souvislosti například o velkém množství filmů se zombie s odbornicí na make-upy. Jsou samozřejmě profese, které zrovna v kurzu nejsou, ale celkově je tento systém lepší než tradiční továrny, kde je velmi těžké odhadnout, jakou hodnotu vaše práce skutečně má. V Hollywoodu je přitom nyní novým trendem automatizace a určité obavy pramení například z používání robotů za kamerami. Hodnota kameramana ovšem nespočívá v tom, že umí zacházet s kamerou, ale v tom, jak vnímá záběr a jak s ním dovede pracovat.
Hollywoodský model není samozřejmě vhodný všude. Je například výhodnější pro vzdělanější profese. Ukazuje však, že z ekonomiky budoucnosti nebude těžit jen úzké 1 % těch nejbohatších, ale větší část populace. Není na to potřeba univerzitní vzdělání, ale kreativita a ochota se zlepšovat.
Autorem je Adam Davidson.
Zdroj: NYTimes