Latinská Amerika je regionem kontrastů s obrovským počtem chudých, ale i rapidně rostoucí třídou bohatých, kteří si neváhají pořídit i 10 za den a po světě cestují soukromým letadlem plným kufrů od Louis Vuitton. Počet superboháčů roste právě v Latinské Americe mnohem rychleji než kdekoliv jinde na světě. Stávají se tak významnou kupní silou pro luxusní značky a v tomto segmentu latinskoamerický potenciál rychle stoupá. V regionu, který doslova srší třídními nerovnostmi, žije přibližně 600 milionů lidí, z nichž zhruba 15000 lze podle konzultační společnosti Wealth-X zařadit do skupiny ultra bohatých, jejichž jmění dosahuje minimálně 30 milionů dolarů.
Toto číslo se přitom jen za poslední rok zvýšilo o 5 procent, počet dolarových miliardářů vzrostl dokonce o 38 procent, což odpovídá nejrychlejší míře růstu miliardářů na světě. Na tento trend reagují nejen luxusní značky, ale i společnosti zabývající se řízením bohatství. Například Natixis Global Asset Management, který se vyloženě specializuje na management rozsáhlých jmění, v nedávné době zřídil první kanceláře v Latinské Americe a to v Mexico City a uruguayském Montevideu.
Důlní či telekomunikační magnáti jako je Carlos Slim, kterého řadí jeho 77 miliard dolarů na druhé místo v žebříčku časopisu Forbes nebo velcí vlastníci půdy jsou však pouhou slupkou na povrchu latinskoamerické populace, která na rozdíl od chudšího obyvatelstva není tolik na očích. Bohatí Latinoameričané jsou tak odvrácenou stranou neřešitelného a nezvladatelného problému společenské nerovnosti v regionu.
Milovníci
Globální luxusní průmysl si je rostoucího trendu bohatých Latinos velmi dobře vědom a společnosti z tohoto odvětví jsou připraveny nejen expandovat na trhy nové, ale i ucházet se o nové zákazníky na trzích stávajících. Takovým příkladem může být německý výrobce sportovních vozů , který od vstupu na latinskoamerický trh před patnácti lety zvýšil prodeje v tomto regionu z původních ani ne 300 na 3900 vozů ročně. Přičemž tyto prodeje z velké části připadají na největší ekonomiky regionu, tedy Brazílii a Mexiko. Značný růst ve výši až 60 procent však zažívají i trhy v Panamě, Kolumbii či Peru.
V souvislosti s obrovským růstem miliardářů, poroste i latinskoamerický trh luxusu. Podle studie Euromonitoru tento trh oproti roku 2014 zvýší do roku 2019 objem o neuvěřitelných 88,8 procenta na 26,5 miliardy dolarů, což by odpovídalo nejsilnějšímu růstu na světě. Rozmach se týků i většího luxusu v podobě například soukromých letadel. Mexiko je v tomto ohledu hned druhým největším trhem na světě v závěsu za USA. Během příští dekády by ho ovšem měla překonat Brazílie.
Latino boháči a daňová spravedlnost
Ti nebohatší Latinoameričané pocházejí z různých zemí i odvětví. Od mexického magnáta Slima po brazilského pivního magnáta Jorgeho Paula Lemanna, jehož jmění dosahuje asi 25 miliard dolarů, chilské dědičky těžební společnosti Iris Fontbony s jměním přibližně 13,5 miliardy dolarů nebo kolumbijského bankéře Luise Carlose Sarmienta s majetkem ve výši asi 13,4 miliardy dolarů. Vzhledem k tomu, že mnoho podniků v regionu je rodinného rázu, může být částečně růst počtu miliardářů způsoben i dělením rodinného bohatství mezi několik dědiců.
Kupříkladu v Nikarague, kde 42,5 procenta populace žije pod hranicí chudoby, disponuje 210 nejbohatších dohromady majetkem 20 miliard dolarů, což odpovídá dvouapůlnásobku ročního hospodářského produktu země. Jak se vyjádřil Juan Pablo Jimenez z ekonomické komise pro Latinskou Ameriku při OSN, hlavním znakem sociální nerovnosti v Latinské Americe tak není mnoho chudých, ale hrstka těch, co vlastní příliš a ještě navíc platí nejen z mezinárodního pohledu velmi nízké daně. Daně z bohatství jsou totiž v Latinské Americe velice nízké a dědická daň téměř neexistuje. Po větší daňové spravedlnosti v regionu volala již loni v rámci boje s nerovnostmi humanitární organizace Oxfam.
Nerovnosti rostou i jinde ve světě
Nerovnost světového bohatství se však netýká pouze Latinské Ameriky, ale má globální rozměr. Podle studie Boston Consulting Group kontrolují světoví milionáři 41 procent soukromého globálního majetku a očekává se, že do roku 2019 budou ovládat dokonce 46 procent světového jmění. K problematice sociální nerovnosti se nedávno vyjádřil i předseda představenstva luxusního holdingu Richemont, miliardář Johann Rupert. Ten se domnívá, že jsou to právě rostoucí společenské rozdíly, které představují v následujících letech největší hrozbu nejen pro luxusní průmysl. Dílem strukturální nezaměstnanosti budou tyto nerovnosti v příštích letech tak dlouho narůstat až povedou k rozmachu závisti, nenávisti a sociálních válek. Lidé, kteří peníze mít budou, je poté nebudou nutně chtít dávat ostatním na odiv.
Zdroj: BI, CNBC