Hlavní ekonom banky Natixis se v jedné z posledních analýz zaměřuje na vztah mezi technologickým pokrokem a ekonomickým růstem. Konkrétně se ptá, zda je realistické očekávat, že nové technologie zajistí neustálé zrychlování tempa růstu. S takovým předpokladem totiž podle ekonoma pracují někteří „optimisté“ v Evropě a v USA. Základním mechanismem, který by to umožnil, by měl být růst celkové produktivity výrobních faktorů.
Pokud by k popsanému vývoji skutečně docházelo, museli bychom v první řadě pozorovat
růst investic do nových technologií. Jak Artus dokumentuje následujícím grafem, v USA k takovému vývoji skutečně dochází (v grafu fialová křivka). V roce 1995 tam investice do informačních a komunikačních technologií představovaly asi 0,4 % produktu. Nyní by se tento poměr měl pohybovat kolem 1,4 %. V eurozóně byly v roce 1995 investice do ICT vyšší, ale následný růst byl znatelně pomalejší a nyní se poměr investic do ICT k HDP pohybuje pod 0,9 %:
Druhý graf ukazuje vývoj celkové produktivity faktorů v USA a v eurozóně. Ve Spojených státech se nyní produktivita nachází o téměř 25 % výše než v roce 1995, ale v eurozóně došlo pouze asi k 6% růstu:
Z výše uvedeného a dalších dat tedy vidíme, že investice do nových technologií rostou v USA, ale ne v eurozóně. Zásoba kapitálu na jednoho zaměstnance roste jak v USA, tak v eurozóně. Produktivita se zvyšuje v USA, ale ne v eurozóně. A Spojené státy jsou na tom lépe i co se týče návratnosti kapitálu – zatímco tam se zvyšuje, v eurozóně tato návratnost klesá. Artus se na základě tohoto vývoje domnívá, že „v USA se dá očekávat zrychlování tempa růstu tažené novými technologiemi, ovšem v eurozóně toto čekat nemůžeme“.
Zdroj: Natixis