Když se poprvé objevily informace o skandálu , odhadoval jsem, že média budou o tomto tématu psát asi tak deset dní. Jeden můj kolega mi řekl, že jsem úplně mimo. Poslední vývoj pak skutečně naznačuje, že tu nehovoříme o dnech, ale o letech. Poslední zveřejněné informace hovoří o tom, že automobilka má problém i s emisemi oxidu uhličitého. Někteří lidé se domnívají, že je dobře, že to přiznala ještě předtím, než by na to přišli američtí vyšetřovatelé. Jiní poukazují na to, že nový problém se týká jen 800 000 aut a ve srovnání s problémy s naftovými motory jde tedy o relativní detail. Opak je ale pravdou. V tento moment se celý skandál rozšiřuje i na benzínové motory, a to by mělo vzbuzovat velké obavy v celém odvětví.
čelí problémům, ze kterých se bude zotavovat celé roky a možná se mu to ani nepodaří. Automobilka se sice zbavila svého ředitele a učinila více změn ve vedení, ale na samotném fungování firmy toho moc nezměnila. Struktura rozhodovacích orgánů je stále stejná. Kdyby byli nevýkonní ředitelé v jedné radě tak, jako tomu je ve Velké Británii, je pravděpodobné, že otázky ohledně naftových motorů by začaly padat mnohem dříve. Celý skandál ale hovoří hlavně o krizi managementu. Nahrazení Martina Winterkorna Matthiasem Mullerem není dostačující, protože ten druhý přichází z a tudíž přichází také zvnitřku firmy.
Někteří analytici se domnívají, že Muller je jen přechodnou volbou, na své pozici bude pouze během největší krize a pak ho nahradí někdo jiný. Mullerovým úkolem tak může být zejména maximální snaha o udržení dobrého jména firmy a zároveň její vyčištění od problematických oblastí. ale nepotřebuje ani tak vyčistit, jako rozdělit. Potřebuje radikálního vůdce, který bez emocí posoudí hodnotu jednotlivých aktiv automobilky a rozhodne o tom, co zůstane a co půjde pryč. Stejně tak by takový ředitel společnosti měl posoudit, jaké praktiky firmě prospívají a jaké jí škodí. Musí tedy jít o někoho zvenčí. Někoho, kdo není zatížen minulostí firmy.
Britské firmy jsou zvyklé využívat služeb takových „ranařů“, tedy manažerů, kteří přicházejí zvenčí a nebojí se dělat nepopulární a odvážná rozhodnutí. Některým z nich se obrat povede na první pokus. Příkladem může být Bill Winters během jeho působení ve . Jiní na to potřebují delší čas. by se ale měl každopádně poučit z britské zkušenosti v tom smyslu, že podobné skandály nelze řešit tím, že budu čerpat z vlastních zdrojů. Pokud chce firma a hlavně její akcionáři provést skutečnou změnu a ne jen kosmeticky zahladit celý skandál, musí udělat radikální kroky. Pokud je neučiní, tak, jej známe nyní, nemusí zanedlouho existovat.
Autorem je James Quinn.
Zdroj: The Telegraph