Největším problémem ruské ekonomiky není její nadměrná závislost na exportech ropy a plynu, nebo sankce uvalené Západem v reakci na agresi na Ukrajině. Tímto problémem je dominantní pozice státem vlastněným společností, která dusí iniciativu soukromého sektoru a udržuje efektivitu ekonomiky na nízké úrovni.
Ruská edice časopisu Forbes před několika dny zveřejnila žebříček nejlépe placených ředitelů ruských společností. První tři jsou ze státem vlastněných společností , VTB Bank a . Z prvních deseti jich šest pochází z podobných firem. To zhruba odpovídá celkové váze státem vlastněných firem v celém hospodářství Ruska. OECD totiž v roce 2013 odhadovala, že tyto společnosti tvoří asi 50 % celkové produkce a jejich podíl navíc roste. Státem vlastněné banky pak spravují přibližně 60 % všech aktiv v bankovním systému.
Forbes uvádí, že generální ředitel Gazpromu Alexei Miller si minulý rok vydělal 27 milionů dolarů a 25 milionů dolarů v roce 2013. Růst jeho platu je pozoruhodný, protože manažeři jsou placeni v rublech a ten prudce oslabil. Andrei Kostin z VTB se musel v roce 2014 spokojit s 21 miliony dolary, v roce předchozím přitom vydělal 37 milionů dolarů. Pokud jsou tato čísla správná, oba si vydělali více než generální ředitel Bob Didley, který dostal 12,74 milionu dolarů. Odměny Millera se mohou zdát opodstatněné, protože akcie jeho společnosti si minulý rok vedly lépe než MSCI World Energy Sector Index. U Sechina ale podobný argument neplatí.
Odměny ve státem ovládaných firmách nejsou ale transparentní, přestože jde o obchodované společnosti. Forbes je tak pouze odhaduje na základě různých dat. Vláda minulý rok sice nařídila, že firmy musí zveřejnit výši odměn svého managementu na webových stránkách, někteří manažeři proti tomu ale protestovali a Vladimir Putin nakonec požadavek stáhl. Německá společnost Axel Springer, která vlastnila Forbes Russia, ho pak musela minulý rok prodat kvůli nařízení, které zakazuje, aby zahraniční společnosti vlastnily v ruských médiích více než 20 %. Nový vlastník ruského Forbesu Alexander Fedotov pak uvedl, že Forbes byl „příliš zpolitizovaný“ a podle svých slov „upřímně věří, že čtenáře odměny ředitelů státních firem nezajímají“.
Státní firmy jsou v Rusku spravovány jako prodloužená ruka vlády a jejich ředitelé jsou považováni spíše za státní úředníky než za manažery. Tyto společnosti jsou pak používány jako nástroje politiky a financují řadu sportovních, společenských a kulturních aktivit. Představují zdroj peněz pro Putina a jeho blízké. Nejde přitom o nijak zvlášť úspěšné firmy, i když jsou obrovské. Zisky Gazpromu už roky klesají a spolu s Rosneftem se obchoduje za zlomek valuačních násobků běžných u západních konkurentů. VTB minulý rok realizovala ztrátu i přesto, že si na ruském trhu užívá privilegované pozice. Zmíněné společnosti jsou ale stále velmi žádanými zaměstnavateli. Podle průzkumu provedeného mezi studenty je nejžádanějším právě , který se v žebříčku nachází daleko před společnostmi Google a . figuruje na šestém místě, za ním je a McKinsey.
S padajícími cenami komodit toho Rusko mnoho neudělá. Putinova snaha spojení se Západem v boji proti ISIS může teoreticky vést k rychlejšímu uvolnění sankcí, ale ruské ekonomice by ani to výrazněji nepomohlo. Vláda by měla změnit současný systém, ve kterém dominují neefektivní státem vlastněné společnosti, v jejichž čele sedí protěžovaní lidé s ohromnými platy. Tyto molochy zemi z recese nevytáhnou, dovedou jen zachovávat vyvolenou třídu manažerů, do které chce patřit většina těch, kteří končí studium. Vidí totiž, že tato třída bohatne i přesto, že zbytek země chudne.
Autorem je Leonid Bershidsky.
Zdroj: Bloomberg