Krach nedělních jednání světových producentů v Dauhá poukázal na rostoucí rivalitu v regionu, nota bene mezi Rijádem a Teheránem. Tvrdohlavost Iránu a Saudské Arábie znemožnila dosažení dohody, jejímž cílem byla podpora nízkých cen ropy. Více než o čemkoliv jiném byla víkendová schůzka v Kataru o politice, která se touto cestou přelévá i na globální energetické trhy. Navíc se zdá, že s rostoucím vlivem saudského korunního prince Mohammeda bin Salmana končí desetiletí, během nichž Saudské království oddělovalo obchodní a politické záležitosti.
Třicetiletý syn krále Salmana si nejprve vzal na starost otázky týkající se obrany nebo ekonomického plánování a nyní dal jasně najevo svou míru vlivu na ropnou politiku největšího producenta z řad Organizace zemí vyvážejících ropu. Vztahy mezi Saudskou Arábií a Teheránem jsou vyostřené snad nejvíce od Islámské revoluce v roce 1979, která v Íránu nastolila šíitskou teokracii. Jedna z nejhorších diplomatických krizí se prohloubila opačnými postoji obou zemí k občanské válce v Sýrii nebo Jemenu. Každý, kdo je jakkoliv vystaven cenám energií, od ropných velikánů typu Mobil nebo velkých soukromých traderů jako je kupříkladu Vitol by se měl začít zajímat o ne zcela transparentní politiku Blízkého Východu. Ropné trhy totiž s ohledem na chladný vztah Teheránu a Rijádu možná čeká dost divoká jízda.
Snaha dohodnout se na zafixováni produkce na lednových úrovních neměla za cíl nic jiného než podporu cen černého zlata, které se propadly z úrovní nad 100 dolary v roce 2014 až pod 30 dolarů za barel a aktuálně kolísají kolem 40 dolarů za barel. Írán zmrazení jasně odmítl, což nebylo žádným překvapením s ohledem na fakt, že se v lednu po letech dočkal zrušení západních sankcí namířených proti jadernému programu Teheránu a mohl tedy konečně produkci zvyšovat. Saudský princ se ovšem před jednáním v Dauhá taktéž vyjádřil jasně, když ne Írán, pak ani Saudská Arábie. Jakákoliv dohoda se tak stala prakticky nemožnou.
Cena ropy Brent v USD/barel
Saudský ministr pro ropu Al-Naimi byl spíše pragmatikem, který odděloval v posledních dvou desetiletích ropnou politiku od té zahraniční a jeho rozhodnutí tak podléhala poptávce a nabídce na trhu a datům o zásobách. V minulosti dokonce s Íránem spolupracoval na omezení produkce s cílem zvýšení cen a ropné záležitosti byly jakousi oázou stability v poušti křečovité politiky na Blízkém Východě. výsledek nedělních jednání v Kataru ukazuje na odlišný přístup korunního prince. Ten již jak se zdá tolik politiku od ropného byznysu neodděluje. Dohoda, která byla v neděli v podstatě již připravena k podepsání a po patnácti letech by se stala i první vlaštovkou spolupráce OPECu a Ruska, tak jednoduše padla. Saudové totiž v neděli ráno zkrátka trvali na připojení Íránu. Ve skutečnosti však tento postoj o několik týdnů dříve princ Salman jasně tlumočil v obsáhlém rozhovoru pro agenturu Bloomberg.
Trh jen podcenil váhu jeho slov a nebral je s dostatečnou vážností. Doufal v dohodu. Od doby, kdy se Saudská Arábie, Rusko, Venezuela a Katar původně v únoru shodly na zmrazení produkce, cena černého zlata stoupla o více než 35 procent. Po neúspěchu nedělních jednání spadla v pondělí o více než 5 procent. Ve hře však vyjma politiky zůstává i význam tržního podílu. Právě snaha si podíl na trhu udržet odstartovala změnu postoje OPECu k ropné politice a potažmo propad cen černého zlata. A tento podíl na trhu by mohl samozřejmě utrpět, pokud by Saudská Arábie produkci zmrazila a Írán pokračoval v jejím navyšování. Dalším apolitickým důvodem může být snaha vyhnout se ostrému nárůstu cen, který by mohl rychle spustit aktivitu ropných vrtů v USA, ale i zpomalit Rijádem plánované reformy. Podle prince Salmana je Saudům v podstatě jedno, za kolik se barel ropy prodává.
Proč tedy celé týdny to divadlo o vyjednávání zafixování produkce? Teorie se různí. Možná, že v neděli šlo skutečně o obrat na poslední chvíli na povel saudského korunního prince. Možná Rijád schůzku v Dauhá jen využil, aby donutil Rusko jako spojence Íránu, vybrat si mezi vyšší cenou ropy a podporou Teheránu. Možná, že v této hře byl ministr pro ropu Al-Naimi tím dobrým poldou a princ Salman tím zlým.
Zdroj: BBG