Tomáš Rychlý, partner společnosti Wolf Theiss Česká republika a zástupce Wolf Theiss v českém Národním komitétu World Energy Council (WEC) v ČR říká, že zůstává skeptický k návratu gigantických energetických projektů, jakým třeba byly solární elektrárny v Africe, a to i přes stále větší ochotou států věnovat se efektivním řešením ve výrobě energie. Energetická budoucnost je naopak podle Rychlého v hledání individuálních řešení a energetických úsporách.
Patria Online: Jak odhadují organizace typu WEC střednědobý až dlouhodobý vývoj v energetice?
Energetické prognózy dlouhodobého výhledu mluví o tzv. energetickém trilematu. To se pohybuje mezi třemi hodnotami – energetickou bezpečnostní, energetickou spravedlností a udržitelností rozvoje pro životní prostředí. Nejvhodnější by samozřejmě bylo hledat rovnováhu mezi těmito třemi hodnotami globálně. Vývoj ale naznačuje, že se budeme ubírat spíše cestou rozvoje národních energetických trhů, které budou vzájemně propojeny. Zatím ani v rámci EU bohužel není vidět žádná reálná koncepce toho, že by se jednotlivé vlády spojily, či sladily vzájemně své energetické politiky tak, aby existovala harmonizovaná či spíše jednotná energetická politika a trh.
Patria Online: Mají z pohledu globálních energetických sdružení smysl dlouhodobé rozvojové energetické koncepce a regulovaný energetický byznys?
Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. V nastavení dlouhodobých energetických koncepcí ve světě často vidím konflikt mezi přáními politických elit v jednotlivých zemích, například na úrovni Evropské unie, a realitou. A to jak ve vnímání ekonomické reality, tak například i z pohledu právní regulace.
Vlády jednotlivých zemí si většinou přejí totéž – chtějí, aby jejich občané žili ve světě bez emisí, bez znečištění oxidem uhličitým, bez spalování fosilních paliv, aby žili ve světě, kde je maximum obnovitelných zdrojů, kde je výborná energetická účinnost nově postavených budov apod. A k tomu si dávají často velmi ambiciózní cíle.
Patria Online: Říkal jste ale, že přání jsou často v rozporu s realitou…
Ano, v tom je právě ten rozpor. Ukazuje se, že ony ambiciózní plány často nerespektují to, co se děje v ekonomice či v reálném světě. Příkladem nám může být například představa Evropské komise o jednotném energetickém trhu v zemích sedmadvacítky a na druhé straně energetická regulace v jednotlivých zemích a hlavně subvenční politika, tedy podpora obnovitelných zdrojů, která je regulována každým členským státem EU zvlášť.
A toto vytváří obrovské napětí mezi krásnými slovy o obnovitelných zdrojích, která přicházejí z EU, a skutečností, která je jiná v České republice, jiná např. na Slovensku, v Německu nebo třeba Francii. Místo jednotného energetického trhu tu bohužel existuje sedmadvacet národních energetických trhů s různou politikou. Týká se to podpory obnovitelných zdrojů, podpory jaderné energeticky, a dalších důležitých otázek.
Patria Online: Je ten zakopaný pes v tom, že členské země EU nechtějí své energetické trhy sdílet?
Odpověď bych rozdělil na dvě části. V oblasti politické chybí pádný důvod spolupracovat, hledat solidaritu. Národní energetiky EU jsou totiž značně odlišné, a to nejen z hlediska palivového mixu, ale i z hlediska tradic, struktury a kvality dodávek energií, např. z hlediska složení zdrojů energie. Rozdílů je nepočítaně a sladit vše na úrovni politické tak, aby došlo k dohodě o konkrétní regulaci nebo o společné míře subvencí, to je velice komplikovaný úkol.
Patria Online: Nekomplikuje regulace energetického trhu, jakou je například podpora obnovitelných zdrojů, fungování trhu jako takového?
Nemyslím si to. Domnívám se ale, že energetická regulace v Evropě zatím nedostatečně reflektuje možnosti jednotlivých ekonomik. Regulace jako taková má totiž dvě stránky. Jedna je čistě technická a představuje třeba zajištění bezpečnosti provozů jaderných elektráren. Proti tomu, protože je to objektivní věc, nikdo neprotestuje a nikdo takovou regulaci nezpochybňuje. Druhá stránka je regulace, která má, řekněme ekonomicko-politický charakter. Zde záleží vždy na konkrétní situaci, tedy jak a proč regulovat. Uvedu příklad – jsou ekonomiky, které požadavek na zastoupení výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů splní velmi snadno a bez větší námahy. Například alpské země, které mají k dispozici hory a vodu a mohou budovat větrné a vodní elektrárny. Jiné země, například kvůli svým geografickým podmínkám, toto splnit jednoduše nemohou. Tyto země pak by měly podléhat jiné míře podpory a regulace než země, které takové přírodní zdroje nemají.
Patria Online: Kde vidíte rizika regulace obnovitelných zdrojů v Evropě?
Jednoznačně v tom, že energetický trh je kvůli nejrůznějším formám podpory deformován. Jen pro představu – tržní cena energie se nyní pohybuje kolem 30 euro za MWh a výkupní cena elektřiny, díky vysokým tarifům, které byly nastaveny v letech 2010 a 2011, se pohybuje třeba až kolem desetinásobku. A s tím je velký problém. Takže i když se díky jisté míře retroaktivity, v tuzemsku například zavedením jakési solární daně, zmírnily tyto rozdíly, historické disproporce to zcela neodstranilo.
Patria Online: Jaké investiční příležitostí podle vás energetický trh dneska nabízí?
Dovolím si tvrdit, že vnímám rozdílné příležitosti pro velké, pro střední a menší firmy. Zatímco pro střední a malé firmy jsou klíčové investiční příležitosti v technologických inovacích, zejména v obnovitelných zdrojích a energetických úsporách, velké firmy se spíše zaměří na poskytování komplexního balíku služeb koncovým zákazníkům, než poskytování jedné „komodity“, tj. energie. Již nyní je mezi velkými firmami patrný jasný trend poskytování komplexního energetického řešení a řešení na míru.
Patria Online: Jakou prognózu nabízí Světové energetické fórum (WEC) na to, z čeho se bude energie v horizontu dvaceti, třiceti let vyrábět?
Z globálního hlediska zde existují obrovské rozdíly. Pokud jde o obnovitelné zdroje, prognózy WEC uvádí, že role obnovitelných zdrojů globálně poroste. Nicméně je jasné, že tzv. „emisní“ energetiky se hned tak nezbavíme. A to proto, že zatím nejsou dostupné další technologické objevy, které by umožnily vyrábět energii bez emisí a převážně z obnovitelných zdrojů.
Patria Online: Je reálné, že se nějaký trh může třeba díky investicím do technologií v obnovitelných zdrojích, stát energetickou velmocí?
Podívejme se například na Rusko. Rusko je samo o sobě, díky ropě a zemnímu plynu, nepochybně energetickou velmocí. Na druhé straně ovšem pro státy, které svojí velikostí jsou podobné Rusku a které mají relativní hojnost přírodních zdrojů, pak ale může být problémem najít ekonomické pobídky, aby svých předností dokázaly efektivně využít a monetizovat. Navíc pro tyto země je velkým problémem i motivace do investic do obnovitelných zdrojů.
Patria Online: Co to znamená pro evropské státy?
Znamená to, že evropské státy díky své závislosti na primárních zdrojích energie (jako je ropa a plyn) mají větší chuť do investic, které přinesou technologické inovace a změnu zavedených modelů výroby energie. Cílem je snížit surovinovou a energetickou závislost na minimum.
Patria Online: Chybí podle mezinárodních energetických sdružení českým předpisům z pohledu investorů nějaké zásadní náležitosti?
I přes několik historických zkušeností v ČR s řadou sporů, je ochrana investorů do obnovitelných zdrojů v tuzemsku podle převládajících názorů velmi solidní. Ochranu investorů jednak zajišťuje Energetická charta (Energy Charter Treaty) a pak také bilaterální dohody o ochraně investic. Očekávám, že pokud se nějaké komplikace objeví, budou se řešit na ad hoc bázi. Ukazuje se také stále reálněji, že představa o zavedení jednotného energetického trhu v Evropě, s jednotnou cenou za MWh, jednotnými pravidly a podporou, není úplně reálná.
Patria Online: Jak vnímají světová energetická sdružení nejednotný přístup evropských zemí v otázce ukončování výrob elektřiny z fosilních paliv, například uhlí?
Je dobré si nejdříve uvědomit, že žádné fórum nemá mandát či sílu rozhodnout, aby nějaká konkrétní země ukončila či změnila výrobu elektřiny z fosilních paliv. Je ale jasné, že některé nástroje, které měly tuto roli hrát, jako například emisní povolenky, zklamaly. Celý příběh emisních povolenek je doslova učebnicovým příkladem toho, jak regulace energetického trhu může nefungovat.
Původní myšlenka emisních povolenek byla, že budou mít reálnou hodnotu v tom smyslu, že když budete investovat do obnovitelných zdrojů, nebo rekonstruovat ty stávající, tak vás povolenky budou tlačit k tomu, abyste hledal bezemisní řešení. Jenže to nefunguje. I Německo, které je dáváno za příklad změny energetického byznysu ve prospěch nových zdrojů, spaluje v poslední době nejvíce lignitu od roku 1990 a výroba elektřiny z uhlí vzrostla od roku 2016 o přibližně 10%.
Patria Online: Stojí podle vás světová energetická sdružení o to, aby se velké světové projekty, zaměřené na obnovitelné zdroje, jakým třeba byl projekt solárních elektráren v Africe, znovu rozjely?
Upřímně říkám, že zatím není vůbec nic rozhodnuto. Francie, která se ve zmíněných afrických projektech velmi silně angažuje, pořádá konference, které mají tuto záležitost posunout. Osobně se ale domnívám, že nějakým megalomanským projektům je odzvoněno. A změna v energetice půjde spíše cestou další „decentralizace“, tedy cestou energetických úspor, nalézání individuálních energetických řešení a snižování energetické zátěže.
JUDr. Tomáš Rychlý, Ph.D. je partnerem advokátní kanceláře Wolf Theiss, kde působí od roku 2011 a specializuje se zejména na oblast energetiky a infrastruktury (včetně vodárenství a odpadového hospodářství) a evropské i české veřejnoprávní regulace těchto odvětví. Korporačním klientům poskytuje poradenství i v oblasti právních sporů, tzv. fúzí a akvizic (M&A), korporačního práva, komerčních smluv a bankovních transakcí. Před svým příchodem do Wolf Theiss pracoval jako seniorní advokát v Clifford Chance Praha, v advokátní a patentová kanceláři Vyskočil, Krošlák & spol., a Allen & Overy.
Tomáš Rychlý vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze včetně postgraduálního doktorandského studia a na téže fakultě externě vyučoval teorii práva více než 10 let.