Po krizi a Velké recesi let 2007–2009 panovala, mírně řečeno, velká nervozita. Nebylo ani zdaleka jasné, jak rychle se ekonomika zotaví z kombinace vysokých dluhů, vlny bankrotů a prudce rostoucí nezaměstnanosti. Rány byly hluboké a řada ekonomů dělala chybu, když předpokládala, že oživení bude probíhat podle obvyklého scénáře. To by znamenalo, že po hlubokém propadu přijde prudké oživení. Jenže to se nestalo, oživení naopak probíhalo velmi pomalu a to vedlo k velkému rozčarování.
Mohamed A. El-Erian přišel v souvislosti s pomalým pokrizovým oživením s výrazem „Nový normál“. V roce 2010 na konferenci pořádané Mezinárodním měnovým fondem řekl, že „společnost Pimco používá výraz Nový normál, aby varovala před nadějemi na rychlý návrat ekonomiky do předkrizového stavu“. Postupem doby tento pohled převzala většina ekonomů, někteří z nich ale byli skeptičtí od samého počátku podobně jako El-Erian.
Mezi skeptiky patřila i Carmen M. Reinhartová a její kolega Kenneth S. Rogoff. Ti poukazovali na to, že oživení po hlubokých krizích probíhá obvykle jinak než zotavení po běžné recesi. Hovořili o tom ještě dříve, než bylo jasné, jak hluboká poslední krize vlastně byla a už v lednu 2008 varovali před tím, že hypotéční krize bude mít mnohem vážnější důsledky než běžná recese. Poukazovali i na to, že vysoké dluhy budou brzdit růst až do doby, kdy budou znatelně sníženy a skončí proces oddlužení.
Jak vypadá současná situace v americké ekonomice? Květnový vývoj na trhu práce přinesl hluboce negativní překvapení, opak platí o datech za červen. V obou případech se objevila odvážná tvrzení o tom, co uvedená data znamenají pro celou ekonomiku a další politiku Fedu. Já bych v této souvislosti chtěl spíše připomenout, že tato data obsahují hodně informačního šumu a na základě krátkodobého vývoje je bláznivé činit nějaké silnější závěry.
Jeden silný závěr ale učinit můžeme. Americká ekonomika prochází i nadále oživením z poslední krize. To mimo jiné znamená, že bude pokračovat proces oddlužení a růst tudíž bude i nadále relativně utlumen. To samé platí o tvorbě pracovních míst a maloobchodních tržbách. Už dlouho tvrdím, že řešením je nahrazení monetární stimulace stimulací fiskální, která by měla být zaměřená zejména na investice do infrastruktury. Ty by měly být financovány dluhopisy se splatností 50 – 100 let, čímž bychom využili rekordně nízkých sazeb. To by pomohlo oddlužení soukromého sektoru, došlo by k refinancování veřejného dluhu a k návratu k tradiční fiskální politice. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe pro všechny.
Autorem je investor Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg