Bude Itálie následovat příkladu Velké Británie a odejde z EU? V tuto chvíli se podobné úvahy zdají jako značně přehnané, ale tok kapitálu ukazuje, že tomu tak být nemusí. Centrální banky zemí eurozóny mají přesný přehled o pohybu kapitálu mezi jednotlivými ekonomikami. Pokud někdo například převede 100 eur z Itálie do Německa, italská centrální banka si v Eurosystému tuto transakci vykáže jako svůj závazek, zatímco německá Bundesbank jako pohledávku. Jestliže u nějaké centrální banky závazky prudce rostou, jde o známku sílícího odlivu kapitálu ze země.
V Itálii přesně k takovému vývoji v poslední době dochází. Na konci září dosahovaly její závazky v Eurosystému 354 miliard eur, před rokem to bylo o 118 miliard eur méně, v květnu letošního roku o 78 miliard méně. Tento odliv kapitálu není tak silný jako během krize roku 2012, ale stále jde o významný posun. Německé pohledávky během posledního roku vzrostly o 160 miliard eur.
Proč se zrychlil odliv kapitálu z Itálie? Jednou z příčin mohou být obavy lidí ze stavu italských bank, které trpí vysokým objemem špatných úvěrů, špatným managementem a doléhají na ně i nová pravidla, podle kterých bude pro vlády těžší banky zachraňovat. Další příčina může být politická. Premiér Matteo Renzi sází na to, že prosincové referendum podpoří plánované reformy. Pokud by ale hlasování dopadlo opačně, posílilo by to opozici, která chce hlasovat o tom, zda by Itálie měla zůstat členem eurozóny.
Ať už je příčina jakákoliv, odliv kapitálu, kterým nyní Itálie trpí, není právě známkou důvěry v eurozónu a euro. Vedení měnové unie by to mělo mít na paměti během jednání o Brexitu. Konkrétní vývoj šestiměsíčních změn bilancí centrálních bank Německa a Itálie v Eurosystému ukazuje následující graf:
Autorem je Mark Whitehouse.
Zdroj: Bloomberg