Donald Trump před několika dny řekl, že dolar je již „příliš silný“. Částečně tomu tak má být proto, že Čína drží kurz své měny nízko a podle Trumpa to znamená, že „americké společnosti s těmi čínskými nemohou soupeřit a to je zabíjí“. Problémem ale ve skutečnosti... ?
...není chování Číny, nýbrž očekávané oddělení směru monetární politiky vyspělých ekonomik, a to zejména v USA na straně jedné a v Evropě na straně druhé. Fed už svou politiku utahuje a očekává se, že v roce 2017 bude tímto směrem pokračovat. ECB naopak pokračuje s programem kvantitativního uvolňování a udržuje sazby blízko nuly.
Rozdíl v monetární politice Fedu a ECB je zčásti zapříčiněn očekáváním silného růstu americké ekonomiky daného politikou nového prezidenta a jeho vlády. Pokud se tato očekávání naplní, mezera se bude prohlubovat ještě více a útoky na Čínu na tom vůbec nic nezmění. Je ale také nutné si uvědomit, že pokud silný dolar znamená pro někoho vážný problém, nejsou to Spojené státy, ale zbytek světa. Příčina je jednoduchá: Ve světě existuje příliš mnoho dolarových dluhů a řada měn je s kurzem dolaru provázána. Tento problém je ale úplně jiného druhu, než o jakém hovoří americká vláda.
Dolar poprvé prudce posílil v období od poloviny roku 2014 do konce roku 2015. Připsal si více než 20 % a toto období je pro současný vývoj velmi poučné. Posilování dolaru totiž bylo jednou z příčin negativních finančních tlaků, které se objevily na konci roku 2015 a počátku roku 2016. V té době se totiž kurz dolaru dostal na úrovně, které začaly způsobovat finanční problémy v Číně a ty se načas přelily i na akciové trhy po celém světě.
Tehdy jsem hovořil o tom, že Čína přikročí k oslabení kurzu své měny a nakonec se tak také stalo. Silnější dolar nakonec donutil čínskou centrální banku k devalvaci. Nyní dolar opět posiluje a odliv kapitálu z Číny sílí, protože se očekává další devalvace renminbi. Nedomnívám se, že by tuto tenzi mohlo vyřešit administrativní omezení toku kapitálu směrem z Číny.
Uvedené období také jasně ukazuje, proč se Fed točí v kole. Když totiž Fed začne hovořit o utahování monetární politiky, následně dojde k posílení dolaru a začnou se objevovat negativní ekonomické zprávy. Fed pak poleví v hovorech o utažení své politiky, dolarové tlaky pominou, ekonomice se uleví a celý cyklus začíná znovu.
Tento cyklus se roztáčí právě proto, že ve světové ekonomice mimo USA je asi 10 bilionů dolarů dluhů denominovaných v dolarech. Přispívá k němu i to, že řada měn je svým kurzem provázána s dolarem. Jestliže dolar sílí, zvyšuje to dluhovou zátěž u zmíněných dluhů a země s pevným kurzem k dolaru zase musí importovat svou monetární politiku z USA. To znamená, že ji musí utahovat podobně jako Fed. Většina zástupců Fedu ale tento efekt podceňuje. V neposlední řadě se pak globální poptávka utlumená silným dolarem projevuje negativním tlakem na ceny ropy.
Je pravděpodobné, že popsané mechanismy budou v letošním roce nabírat na intenzitě. V případě, že se ekonomický výhled v USA skutečně zlepší tak, jak očekávají akciové a dluhopisové trhy, přinese to vyšší sazby a silnější dolar. Globální ekonomice ale takový vývoj neprospívá a pak by se zase pravděpodobnost dalšího zvedání sazeb v USA mohla snižovat.
Autor: David Beckworth, Mercatus Center - George Mason University
(Zdroj: MacroMarketMusing)