Během finanční krize a po ní se Fed ve snaze podpořit ekonomické oživení a celý finanční systém pustil do nákupů aktiv. Tato politika kvantitativního uvolňování zvětšila jeho rozvahu z méně než 900 miliard dolarů na dnešních asi 4,5 bilionu dolarů. Z nich tvoří americké vládní dluhopisy asi 2,5 bilionu dolarů a 1,8 bilionu dolarů hypotéční cenné papíry. Fed skončil s rozsáhlými nákupy aktiv v říjnu 2014, poté už udržoval svou rozvahu na stabilní úrovni a kupoval jen tolik aktiv, aby nahradil cenné papíry dosahující doby splatnosti.
FOMC jasně sdělil, že proces utahování monetární politiky nakonec přinese i zmenšení rozvahy Fedu, ovšem mělo by k tomu dojít až ve chvíli, kdy bude dosaženo značného pokroku v normalizaci sazeb. Jinak řečeno, na prvním místě je zvyšování sazeb, zmenšení rozvahy až na druhém. Nicméně několik zástupců Fedu o tomto druhém kroku začalo opět hovořit a následně se objevily spekulace, že k němu dojde dříve, než se doposud čekalo.
Podle mého mínění se ale na prvotním plánu Fedu nic nezmění a argumenty hovořící pro odložení kroků vedoucích ke snížení rozvahy jsou stále přesvědčivé. Není předem jasné, jaký dopad bude mít zmenšování rozvahy Fedu na finanční trhy, a tudíž je rozumné začít s ním až ve chvíli, kdy budou sazby více vzdáleny od nuly. Potom totiž bude existovat prostor na případnou eliminaci možných negativních dopadů. Fed by také měl mít představu o tom, nakolik svou rozvahu hodlá zmenšit. Nakonec se totiž může ukázat, že půjde jen o mírnou změnu.
Existuje řada přesvědčivých argumentů pro dlouhodobé udržování velké rozvahy Fedu. Patří mezi ně lepší schopnost poskytovat likviditu během finančních krizí, lepší transmise monetární politiky na peněžní trhy či možnost zvýšení nabídky krátkodobých bezpečných aktiv na trhu. A i když podobná tvrzení můžeme považovat za kontroverzní, je tu ještě jeden naprosto nekontroverzní argument a tím je rostoucí poptávka veřejnosti po hotovosti. Ekonomové Fedu odhadují, že poptávka po dolarové hotovosti se během následujících deseti let zvýší asi o 2,5 bilionu dolarů a příčinou jsou růst nominálního produktu, nízké sazby a rostoucí poptávka po dolarech ze zahraničí. To znamená, že Fed bude tak jako tak potřebovat mnohem větší rozvahu než před krizí.
Konečná výše rozvahy Fedu bude ale nakonec záviset zejména na tom, jak bude Fed provádět svou monetární politiku. Před krizí Fed nastavoval sazby operacemi na volném trhu, které měnily objem rezerv v bankovním systému a pracovalo se jen s omezeným množstvím rezerv (asi 10 miliard dolarů). Dnes je objem rezerv mnohem vyšší a malé změny jejich množství nemají na sazby v podstatě žádný vliv. Fed tak nastavuje klíčové sazby za pomocí určitých pevně daných klíčových sazeb. Příkladem jsou sazby placené z rezerv držených bankami u Fedu.
Pokud vezmeme do úvahy růst nominálního produktu a bankovních závazků, můžeme odhadovat, že na to, aby byly sazby i nadále nastavovány současným systémem, musí existovat více než 1 bilion dolarů rezerv. Jestliže k tomu přidáme poptávku po hotovosti, dojdeme k závěru, že optimální velikost rozvahy Fedu ve skutečnosti převyšuje 2,5 bilionu dolarů a v následujících deseti letech se může vyšplhat na 4,5 bilionu dolarů. Celkově tedy platí, že snižování rozvahy Fedu není urgentním problémem a nejlepší by bylo nechat rozvahu pasivně klesat tak, jak budou nakoupené cenné papíry dosahovat doby splatnosti. Z hlediska stability finančních trhů by pak FOMC měl dospět ke konsenzu ohledně cílové velikosti rozvahy a může se lehce stát, že tato velikost se nebude moc lišit od té současné.
Autorem je bývalý šéf Fedu Ben Bernanke.
Zdroj: Brookings.edu