Americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi se jedním útokem na syrské letiště podařilo dosáhnout dvou významných cílů. Nyní totiž bude velmi těžké dál tvrdit, že Trump je pod vlivem Kremlu, nebo že Kreml na něj má nějaké kompromitující materiály. Pokud by tomu tak skutečně bylo a Trump mohl být vydírán, k žádnému podobnému útoku na Sýrii by se neodvážil. Objevuje se sice konspirační teorie, že americké útoky byly ve skutečnosti Ruskem schváleny, Rusové se z oblasti stáhli a dokonce varovali Assada. Jenže chování Ruska po útocích moc důvěryhodnosti této teorii nedává.
Rusko se podle všeho rozhodlo považovat americké útoky za jednorázovou věc. Státní média hovoří o tom, že syrské letiště nebylo Rusy bráněno, protože nebyly ohroženy životy ruských vojáků a ani Assadův režim neutrpěl významné ztráty. Vedle očekávané protiamerické rétoriky se ale objevilo i prohlášení, že Rusko ustupuje od dohod týkajících se letové bezpečnosti nad Sýrií. Ty obsahovaly bezpečnostní protokoly pro piloty, použití určitých frekvencí pro komunikaci během krizových situací a také systém pozemní komunikace. To znamená konec této dohody, ale také další spolupráce mezi americkými a ruskými silami, ke které v posledních měsících docházelo. Jinak řečeno, Rusko varovalo Spojené státy, že jejich letadla jsou nyní legitimním cílem.
Doposud se americká letadla syrských a ruských střel bát nemusela, protože se předpokládalo, že míří na cíle Islámského státu. Assadův režim se pravděpodobně neodváží na Američany zaútočit ani dnes, ale Rusko má obranné systémy S300 a S400, které brání jejich základny v Sýrii. Pokud komunikace mezi Rusy a Američany skutečně utichne, pravděpodobnost významného incidentu prudce vzroste. Otázkou ovšem je, zda si Putin může skutečně dovolit otevřený konflikt s USA. Ruská vojenská síla sice za americkou významně zaostává, ale Putin může dojít k názoru, že nemá jinou možnost, jak si zachovat vlastní tvář, než se pustit do ozbrojeného konfliktu. Už nyní jeho kritici v Rusku poukazují na neschopnost ubránit syrské letiště, na které zaútočily USA.
Poté, co Rusko v roce 2014 zabralo Krym, se Putin všemožně snaží ukázat, že nehodlá ustupovat. Trump jej nyní tlačí do složité pozice, ale v Rusku se v roce 2018 konají prezidentské volby a pro Putina jsou tak ústupky v podstatě nepřijatelné. Potřebuje vojenské úspěchy, aby ukázal, že je stále silným vůdcem. Trump ale také možná nebude schopen zastavit se, a pokud nebude pokračovat v tlaku na změnu režimu v Sýrii, jeho protivníci začnou znovu tvrdit, že je jen Putinovou loutkou. Hrozba vojenského střetu mezi Ruskem a USA je tak nyní nejvyšší od dob studené války. Vůdci obou zemí jsou tlačeni domácím prostředím a svým macho instinktem, a to je nebezpečná kombinace.
Jediným vítězem je nyní Islámský stát. Doposud se ruským i americkým silám dařilo útočit na něj z různých stran a omezovat jeho sílu a moc. Nyní se ale kvůli americkým útokům a ruské reakci na ně situace mění. Trump Islámský stát nepoloží tím, že bude útočit na Assada. V takto komplikovaném konfliktu vedou izolované útoky vůči jedné straně jen k tomu, že to dodá sílu jinému zlu.
Autor: Leonid Bershidsky
(Zdroj: Bloomberg)