Je téměř jisté, že po francouzských prezidentských volbách se pozornost evropských investorů přesune směrem k největšímu dlužníkovi kontinentu, tedy k Itálii. Pohled to bude skeptický, i když krátkodobá rizika spojená s touto zemí lze zvládnout. Zdá se totiž, že politický chaos se prozatím uklidnil, investoři sázejí na to, že současná vláda se bude držet u moci. Pokračující obavy budí italský bankovní systém, který tíží vysoké dluhy. Ale i zde se zdá, že největší tlak prozatím pominul.
Poslední výsledky Banca Monte dei Paschi di Siena, která je nejslabším článkem finančního systému, ukázaly, že bude potřeba další vládní pomoci. Ta se ale pravděpodobně dostaví. Vláda se totiž určitě poučila z finanční krize a pravidla poskytování vládní pomoci nebude dodržovat příliš striktně. Podle ECB je celá věc pouze otázkou toho, kolik peněz se bude muset této nejstarší bance na světě poskytnout, i když dohadování mezi ECB a Evropskou komisí celý proces přece jen brzdí.
Vládní štědrost u Banca Monte dei Paschi di Siena nekončí. Národní letecká společnost Alitalia se také dostala do hlubokých problémů a vláda jí hodlá pomoci půjčkou ve výši 600 milionů eur. Evropská unie jí to povolila a to samo o sobě ukazuje, jak moc se změnil postoj EU vůči jejím problematickým členům. Dokonce i Řecko se nyní může stát ostrovem klidu. EU jeví značnou ochotu poskytnout mu další finance, protože si nepřeje žádné problémy před záříjovými volbami v Německu.
Pokud tedy máme před sebou klidné léto bez stresu, investoři pravděpodobně neodolají prémiím, které vynášejí italské vládní dluhopisy nad výnosy obligací německých. Před problémy Itálie ale nelze nadlouho zavírat oči a s jejími závazky by investoři měli jednat velmi opatrně. Až skončí klidné prázdniny, začnou od italských vládních obligací pravděpodobně znovu utíkat.
První graf porovnává vývoj zadlužení Španělska, Německa, Francie, Velké Británie a Itálie – na ose y je vyznačen objem dluhu relativně k HDP, na ose y leží jeho vývoj v absolutní hodnotě (v bilionech eur). Pouze u Německa se očekává, že v období 2012–2020 klesne jak jeho relativní výše zadlužení, tak i absolutní objem dluhu. Itálie by měla být postupně schopna téměř zastavit absolutní růst dluhů a snižovat jejich relativní výši. I v roce 2020 ale budou její dluhy pravděpodobně převyšovat mimořádně vysokou hranici 125 % HDP:
Autor: Marcus Ashworth
(Zdroj: Bloomberg Gadfly)