Travis Hoium na stránkách Fool.com poukazuje na to, že ropný gigant Royal Dutch nedávno oznámil navýšení investic do obnovitelných energií na 1 miliardu dolarů ročně. Na jednu stranu je to hodně peněz, na stranu druhou ale tato společnost ročně investuje celkem asi 25 miliard dolarů. Takže se stále nedá hovořit o tom, že by u ní měly obnovitelné zdroje hrát nějakou klíčovou roli. Společnost zase investuje do solární společnosti , bateriové Saft a další řady menších „obnovitelných“ firem. a se občas snaží o podobné kroky. Na úplně druhém konci spektra je podle Hoiuma ExxonMobil, který se stále zaměřuje jen na tradiční zdroje energie.
Postoje energetických gigantů k obnovitelné budoucnosti se tedy poněkud liší, celkově ale o žádnou revoluci nejde. V některém z příštích příspěvků bych se tomuto tématu rád věnoval detailněji. Dnes se ale podívejme na zmíněný , respektive jeho vizi a očekávání týkající se energetické budoucnosti naší planety. Ty jsou každý rok shrnuty v záplavě grafů týkajících se objemu a struktury očekávané spotřeby energií ve světě a s tím spojených témat. Jako první jsem vybral následující, který ukazuje historickou a očekávanou spotřebu energií ve světě.
Bez energetických úspor by podle Exxonu měla naše spotřeba energií tendenci růst exponenciálně, ve skutečnosti bude tempo růstu postupně klesat. Ale ani v roce 2040 ještě nebude dosaženo úplného vrcholu. Vyspělé země spolu s Čínou a Indií sice už tou dobou budou tlačit na pokles poptávky po energiích, nicméně zbytek světa to více než vykompenzuje. Jinak řečeno, Afrika a Latinská Amerika převezmou otěže růstu poptávky po energiích a do roku 2040 saturovány nebudou.
Čím bude tato poptávka uspokojena? Podle Exxonu poskytuje odpověď obrázek druhý. Nejdůležitějším zdrojem energie by měla i nadále zůstat ropa, a to zejména kvůli jejímu využití v dopravě a v chemickém průmyslu. Znatelně stoupne využití plynu, který bude ropě čím dál tím více zdatně sekundovat. Spotřeba uhlí do roku 2025 poroste, pak ale klesne, aby se v roce 2040 dostala zhruba na úroveň současnou. Kapacity jaderných elektráren se sice zhruba zdvojnásobí, ale celkově se dostanou asi tak na úroveň biomasy (která bude stagnovat). Vítr, slunce a biopaliva sice dál prudce porostou, ale celkovou poptávku po energiích by měly i v roce 2040 uspokojovat z méně než 5 %:
Svět podle Exxonu je tedy i v roce 2040 stále dost podobný tomu dnešnímu. Pohání jej zejména ropa a zemní plyn, o nějaké zelené revoluci hovořit nelze. Z tohoto hlediska se nemusí ropní giganti nějakých přelomových změn bát. Otázkou samozřejmě je, nakolik jsou podobné projekce v případě Exxonu myšlenkou, jejímž otcem bylo přání a matkou obavy. A otázkou investiční jsou ceny, na jejichž pozadí by uvedené (ne)změny probíhaly. Můžeme asi rozumně spekulovat, že výše popsaný scénář má za sebou pro spotřebitele poměrně dosti přívětivé ceny ropy a zemního plynu, protože jinak by posun směrem k alternativám byl razantnější (s předpokladem, že je technicky proveditelný). Jinak řečeno, stále hodně relativně levné ropy a zemního plynu.
Dnešní globální pohled by bylo dobré ještě alespoň krátce doplnit o významný prvek – projekce globálních emisí (z využívání energií). Podle posledního obrázku je a bude tahounem jejich snižování zejména Evropa. Spojené státy pomohou mírným poklesem a k Evropě se před rokem 2030 přidá i Čína a následně zbytek Asie. A před rokem 2040 už i celý svět. Emisního vrcholu by tedy na rozdíl od spotřeby energií do roku 2040 dosaženo být mělo (s ohledem na „oteplovací“ cíle to ale žádný optimismus není). Ač detailní komentář neposkytuje, významnou roli v tomto vývoji bude bezpochyby hrát výše popsaný vrchol ve využívání uhlí a růst podílu zemného plynu.
