V Saúdské Arábii proběhla čistka, které padlo za oběť jedenáct princů a řada úředníků, kteří jsou obviněni z korupce. Je srovnávána s kroky ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga a s jejich protikorupčními kampaněmi. Jenže podle Leonida Bershidskyho jsou kroky saúdského korunního prince Mohammeda bin Salmana podobné vývoji v Rusku ještě v jiných ohledech a ty už jsou nebezpečné.
Saúdská Arábie je zemí s vysokou mírou korupce. Tisíce členů královské rodiny vnímají veřejné zdroje jako svou vlastní peněženku, což není v monarchii žádným překvapením. Otevřeně se o tom ale nikdy nehovořilo, a to ani mezi princi. Během posledních tří let se k moci dostal Mohammed bin Salman, kterému se přezdívá MbS, ale jeho kroky v této oblasti budou jen nástrojem konsolidace moci. Sama podstata autoritářského systému totiž ke korupci vyzývá a podporuje ji.
Korupční systém funguje všude stejně: Ti, kteří jsou nejblíže centru moci, dostávají ty nejlukrativnější vládní zakázky. Těsně předtím, než MbS rozjel svou razantní protikorupční kampaň, oznámil, že na poušti postaví město budoucnosti nazvané Neom. Nyní tam, kde by mělo stát, není zhola nic. Princ má veškeré plány ve své hlavě, včetně mrakodrapů či robotů využívaných pro všechny možné procesy. Mělo by jít o oázu svobody, kde dokonce bude umožněno ženám, aby se pohybovaly na veřejných místech stejně jako muži. Zakázáno ale bude požívání alkoholu. Připomíná to Soči, kde se konaly olympijské hry, které stály 50 miliard dolarů a které odradily řadu dalších měst od toho, aby se o pořadatelství her ucházely také.
V obou případech se autoritářský stát snaží ukázat světu, že je mu otevřen. Dává okázale najevo, jak hledí do budoucnosti, která přinese vlnu zahraničních investic. Jak do dopadlo v Soči? Je tam mnoho nových budov, ale svět na Rusko hledí stále stejně jako před olympiádou. Putin totiž hned po ní nařídil invazi na Krym. A zdá se, že současná Saúdská Arábie se také chová stále agresivněji. Vyhlásila blokádu Kataru, intervenuje v Jemenu, obviňuje Írán z vojenských kroků namířených proti ní a zdá se, že se připravuje na válku s ním. Podobně jako Putin se ale zatím vyhýbá otevřenému střetu.
V Sýrii je Putin na stejné straně jako Írán a to může vysvětlovat, proč dochází k utužování kontaktů mezi MbS a Kremlem. Rusko i Saúdská Arábie cítí, že kvůli současné politice Spojených států mohou hrát na Blízkém východě aktivnější roli. Tyto státy by tudíž své kroky rády koordinovaly. Putin i MbS mohou jednat rychle, nemusí se zaobírat detaily, jako jsou domácí demokratické procesy. Jejich protikorupční kampaň slouží jako signál domácím protivníkům, aby se vyvarovali útoků proti nim. Jejich skvostné projekty pak ukazují jen na jejich osobní ambice a s nějakým posunem jejich ekonomik od komodit k moderní ekonomice nemají nic společného.
Na Západě a zejména v USA panuje tendence vykreslovat MbS jako reformátora, který se svou zemi snaží přivést do moderního světa. Putin je tam ale považován za diktátora minulosti. Tento rozdíl v hodnocení ovšem pramení pouze z toho, že Saúdská Arábie je dlouhodobým spojencem Spojených států a protivníkem jejich vlastního nepřítele – Íránu. Jenže Putin a MbS mají mnohem více společného, než si přiznáváme. Jejich země představují dva nejdůležitější diktátorské státy na světě a jejich zájmy se potkávají na trhu s ropou. Oba diktátoři dokázali v poslední době svými projevy vyhnat cenu ropy na úrovně, které jim zajistí dostatečné finance pro jejich vojenské a megalomanské projekty.
MbS má svou „Saúdskou vizi 2030“, Moskva zase „Strategii 2030“. Jsou plné anglických sloganů o zářné budoucnosti. Rusko i Saúdská Arábie mají také ambiciózní geopolitické zájmy. Ty se sice úplně neshodují, ale to podle Bershidskyho autoritářské vládce, kteří stojí v čele těchto zemí, neodradí od toho, aby v sobě nacházeli zalíbení.
Zdroj: Bloomberg