Francie vykazuje vysoké zadlužení veřejného sektoru, sektoru korporátního i domácností. Podle hlavního ekonoma francouzské banky Natixis je důležité právě to, že růst veřejných dluhů nelze v této zemi ospravedlnit tím, že by klesalo zadlužení sektoru soukromého. Tato situace pak vede k existenci „násobných rovnováh“. Tedy k většímu počtu stavů, v nichž se ekonomika může nacházet v rovnováze a může rychle přecházet z jednoho do druhého. Jedním z nich je ale i dluhová krize.
První obrázek ukazuje vývoj zadlužení veřejného a soukromého sektoru ve Francii. K růstu dluhů firem přispívá zejména jejich nízká ziskovost, kvůli níž nejsou schopny financovat své investice bez dodatečných půjček. V tom se značně liší od korporátního sektoru v jiných vyspělých zemích, kde je ziskovost naopak mimořádně vysoká a s ní i schopnost financovat investice.
Druhý obrázek porovnává velikost fiskálních deficitů a velikost deficitu, který by míru zadlužení stabilizoval. Od roku 2008 leží skutečné deficity znatelně nad úrovní, která by dluhy stabilizovala. A i když se mezera postupně snižuje, stavu dlouhodobé solvence stále dosaženo není:
Podle společnosti Natixis je tak současný stav jednou ze zmiňovaných rovnováh. V případě, že se sazby a rizikové prémie u vládního dluhu a dluhu soukromého sektoru budou držet nízko, nebude vážně ohrožena solvence těchto sektorů. Nízké riziko insolvence pak obratem ospravedlňuje nízké sazby a prémie. Pokud by ale k růstu sazeb, respektive rizikových prémií, došlo, ohrozilo by to schopnost splácet dluhy a trhy by se následně utvrdily v názoru, že vyšší prémie odpovídají situaci.
Francie se tak nyní sice nachází ve stavu rovnováhy, jde ale o rovnováhu křehkou. K posunu mezi jednotlivými stavy stačí pouze změna očekávání ohledně vývoje v sazbách, která spustí sebenaplňující se proroctví. Historický vývoj výnosů desetiletých vládních obligací a jejich prémie nad výnosy německých dluhopisů ukazuje poslední obrázek. K růstu prémie došlo v roce 2011 a 2012 a poté na počátku letošního roku, na posun do nové rovnováhy to ovšem nestačilo:
