Jsou již namístě obavy z toho, že cenový boom realit ve velkých světových městech může skončit propadem, který by vyvolal nákazu v celé globální ekonomice? Tuto otázku si klade 13D Research a v odpovědi tvrdí, že „riziko realitní bubliny v největších městech na světě v posledních pěti letech výrazně vzrostlo“.
V megaměstech začíná být znát určitá cenová slabost. Na konci května klesly ceny domů v Sydney meziročně o 4,7 %, v Torontu klesly ceny rodinných domů ve srovnání s loňským dubnovým maximem o 13 %. Podobný vývoj nastává v Londýně či Manhattanu. „Není pochyb, že příčinou jsou specifické posuny poptávky a nabídky v příslušných regionech. Ovšem nová analýza Mezinárodního měnového fondu tvrdí, že pokud by došlo k synchronizované cenové korekci, mohlo by to mít vážné důsledky pro celou globální ekonomiku, píše 13D Research.
MMF tvrdí, že pokrizová monetární politika vyvolala vlnu zájmu o reality v kosmopolitních městech. Kapitál, který do nich začal proudit, „odtrhl cenový růst od ekonomického fundamentu, a zejména od kupní síly obyvatel těchto měst.“ Místní realitní trh se tím mnohem více propojil s globálními ekonomickými podmínkami a MMF dokonce tvrdí, že asi 30 % cenových pohybů může být ve velkých městech vysvětleno globálními, a ne lokálními faktory.
Kvantitativní uvolňování ovšem nyní přechází v kvantitativní utahování, a to bude mít dopad i na zmíněné realitní trhy. „Nestabilita by mohla propuknout kdekoliv a rychle se rozšířit. Trh s bydlením je často v samém středu finančních krizí,“ varuje MMF. Podobným jazykem hovoří nová studie banky UBS. Ta mimo jiné tvrdí: „Riziko realitní bubliny v největších světových městech během posledních pěti let výrazně vzrostlo.“ Významnou roli v tom hrají „zahraniční a institucionální peníze“, které tlačí ceny vysoko nad hodnoty, které jsou dosažitelné pro místní populaci. V Hong Kongu je tak na koupi domu potřeba v průměru 19,4násobek průměrné mzdy, v roce 2002 to byl 4,6násobek. V Londýně je poměr cen k příjmům na hodnotě 16, v Paříži, Singapuru, New Yorku a Tokiu převyšuje hodnotu 10.
Klíčovým problémem je to, že spekulativní kapitál je mnohem ochotnější stáhnout se z nějakého místa než peníze lidí, kteří ve městech skutečně žijí, mají tam zaměstnání a přátele. A takový kapitál má tendenci šířit nákazu do dalších zemí. V současné době se přitom již v řadě měst lidé bouří proti tomu, že bydlení se pro ně stalo nedosažitelné, a zejména mladí se musí stěhovat pryč. Financial Times v této souvislosti nedávno psaly o tom, jak se zvyšuje průměrný věk obyvatel Londýna, New Yorku či Singapuru.
Zdroj: 13D Research