Veřejně obchodované společnosti by podle známého ekonoma Noaha Smithe měly teoreticky těžit ze své transparentnosti, která je vyžadována vládou jako podmínka k tomu, aby se akcie firmy mohly obchodovat na trhu. Tato transparentnost by měla mimo jiné zlepšovat přístup k novému kapitálu a pro společnosti na trhu by celkově měla být přínosná pozornost, jakou jejich výsledkům a krokům věnuje široká investorská veřejnost. Proč tedy řada společností z trhu odchází?
Vedle uvedených pozitiv má akciový trh a na něm obchodované společnosti ještě další přínosy pro celou ekonomiku. Mimo jiné tento systém umožňuje sdílení bohatství vytvářeného korporátním sektorem napříč celou společností. A Smith na stránkách Bloombergu poukazuje i na to, že teoreticky je možné akcie využít rovněž jako zajištění proti problémům společností, ve kterých lidé pracují. Zaměstnanci automobilky by tak mohli diverzifikovat svá celková rizika například tím, že budou investovat do akcií společností, jako je japonská .
Popsaná chvála akciového trhu a obchodovaných společností má ale jednu vadu na kráse. V praxi totiž dochází k poklesu počtu obchodovaných společností na největším trhu na světě: Tedy v USA. V roce 1976 se na trhu konkrétně obchodovalo s akciemi 4 943 firem, zatímco v roce 2016 to bylo už jen 3 626 společností. Pokud pak počet obchodovaných společností měříme relativně k velikosti populace, došlo dokonce k 50% poklesu.
Smith mezi pravděpodobné důvody tohoto vývoje řadí rostoucí kapitalizaci obchodovaných firem, která odráží i zvyšující se koncentraci firem v odvětvích. Jinak řečeno, na trzích obecně podniká stále méně firem a roste tržní síla. Následně roste i kapitalizace těch největších, které vytlačují ty menší. K tomu je dnes pro firemní sektor jednodušší získat kapitál mimo trh, například přímo od různých investičních fondů. V neposlední řadě se pak přidává i důraz, který veřejné trhy a investoři kladou na krátkodobé výsledky firem. Některé společnosti se totiž domnívají, že tento důraz je přehnaný a ohrožuje dlouhodobý rozvoj firmy. Smith pak jako další faktor vyvolávající pokles počtu společností na akciovém trhu zmiňuje i změny v zákonech, které zvyšují osobní zodpovědnost vedení obchodovaných společností.
Jednoduše řečeno by se tak dalo říci, že je stále jednodušší zůstat mimo trh, a naopak stále těžší být obchodovanou společností. Například z Uberu se tak stal gigant i bez toho, aby musel své akcie uvést na trh a Motors podle posledních informací zvažuje, že z trhu odejde. Smith k tomu tvrdí, že navzdory teorii není alokace kapitálu na trhu tak efektivní, jak by se mohlo zdát. Investoři podle různých studií přehlížejí řadu významných informací. Na trhu jsou také běžné iracionální bubliny a následné kolapsy. Zářným úspěchem pak podle ekonoma není ani schopnost trhu distribuovat bohatství napříč celou společností. Střední třída totiž své bohatství drží stále hlavně v nemovitostech. Jenže je tu ještě jedna věc: Pokud by společnosti nadále masově odcházely z trhu, vše by mohlo být ještě horší.
Společnosti mimo trh totiž o sobě většinou neposkytují tolik informací a pro běžné investory je mnohem těžší nakoupit jejich akcie. V neposlední řadě pak tyto akcie nelze prodávat nakrátko, a to znamená, že pokud se valuace začnou příliš nafukovat, neexistuje efektivní nástroj na propíchnutí této bubliny. Nejlepší cestou tak není odchod z trhu, ale zvyšování efektivity trhu tak, aby na něm společnosti zůstávaly a on začal plnit ty funkce, o kterých hovoří teorie. A k tomu je podle Smithe třeba aktivně bránit vzniku „elitářského privátního trhu“. Například tím, že požadavky na zveřejňování informací budou přísnější i u neobchodovaných firem, a to od určité velikosti.
Zdroj: Bloomberg